Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Chmury nad rozpočtem doprovázejí i společnost Maxe Plancka

 |  5. 4. 1998
 |  Vesmír 77, 185, 1998/4

Společnost ústavů Maxe Plancka – nástupkyně Společnosti císaře Viléma – letos oslavila 50 let od svého vzniku. Je pokládána za velmi úspěšnou ani ne tak proto, že v jejích ústavech zakotvilo 15 nositelů Nobelovy ceny (ostatně i Společnost císaře Viléma se honosila 15 nositeli Nobelovy ceny, její reputaci však pokazila kolaborace s nacistickým režimem), jako proto, že dokázala velkoryse financovat vynikající ústavy a za jejich ředitele získat prvotřídní vědce. Ale i společnost Maxe Plancka pociťuje nedostatek prostředků. Jednou z příčin je rozšiřování společnosti na území nových spolkových zemí. Parlament zablokoval vládou přislíbené 5% zvýšení rozpočtu společnosti. Má-li se Společnost Maxe Plancka jako celek vyrovnat s méně penězi s novými vědeckými trendy, bude muset častěji rušit některá oddělení či ústavy, říká Hubert Markl, prezident společnosti. Neomezuje se však jen na hořekování. Chtěl by identifikovat budoucí výzkumné směry ústavů společnosti. To má usnadnit těžké rozhodování, které Společnost očekává. Markl navrhuje, aby univerzity a Společnost Maxe Plancka spojily své prostředky a vytvořily mezinárodní postgraduální školy, které by v definovaných vědeckých oborech poskytovaly nejvyšší úroveň vzdělání. Pochopitelně by se přednášelo anglicky.

H. Markl také podporuje program pro vědecký dorost, který by podporoval nezávislé výzkumné skupiny vedené mladými badateli. Program je zatím testován v nových spolkových zemích, s Weizmannovým ústavem v Rehovotu Markl podepsal smlouvu o výměně mladých badatelů a doufá, že se mu podaří tuto myšlenku rozšířit i do dalších evropských zemí. (Podle Nature, 392, 3, 1998)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné