Zhůvěřilost nemá s hovězím nic společného

Naučila jsem se neuvěřitelně krkolomným formulacím, které se občas autorům povedou, říkat zhůvěřilost. Člověk si tím uleví, a přitom nikoho neurazí. Kdo dnes ví, co to slovo znamená, když ani není ve slovnících? Potvrdila mi to i glosa Co ve slovnících nenajdete v Naší řeči (80, 213, 1997/4).

Ještěže máme starého dobrého Kotta (F. Š.) a jeho sedmidílný Česko-německý slovník z let 1878–1906. Tam je zaznamenán slovakizmus zdůvěřiti (svěřit) i moravizmus zdůvěřiti se (zbortit se), což v moravských dialektech najdeme i jako zhověřiti se, zhověřelý tam znamená zborcený. Zhověřelé dřevo na Tišnovsku znamená ztrouchnivělé, jinde na Moravě se říká zuvířit či zdouvěřit o nerovném prkně („do vrtule“, jak se říká u nás). Na Pardubicku je zhověřilý člověk lenoch. A tak ať už je zhůvěřilý text „pokroucený“ nebo „zlenivělý“, o jeho kvalitě nemůže být pochyb.

Když už to ale mám takhle všechno vyhledané, stejně se nemůžu ubránit představě, že zhůvěřilost je jen eufemisticky pojatá zhovadilost. Co dělat, když ve slovnících to nenajdete.