O popularizaci vědy

[...] Občas se stává, že se špičkový odborník pokusí napsat populární pojednání o výsledcích svého výzkumu a výsledný text není pro laika příliš čtivý. Je to mrzuté, ale vývojem daného vědního oboru to zřejmě nijak zásadně neotřese. Bohužel, dějí se občas i podstatně horší věci: Nevalný vědec, ale přitom zručný popularizátor a obratný stylista se všeobecným povrchním přehledem o řadě oborů je v důsledku „mikropolitických rituálů“ zvolen do vědeckých institucí, kde má rozhodovat nebo spolurozhodovat o dalším vývoji vysoce specializovaných oborů, posuzovat kvalitu grantových projektů… Po nějakém čase stráveném v těchto institucích si začne namlouvat, že je vlastně tím nejpovolanějším odborníkem, nositelem mezioborové vzdělanosti, „který pracuje a ještě k tomu přemýšlí“, ba dokonce, že je „tvůrcem vědecké atmosféry“. Právě v tom okamžiku se však onen popularizátor, jinak člověk vesměs nadaný a pracovitý, neodvratně dostává na cestu vedoucí k duševnímu úpadku a zhloupnutí. […]