Jazyk e-mailového dopisu

Kdysi se model komunikace telegramem výstižně demonstroval na nejstručnější žádosti o peníze: DOSLY, POSLI! Má už svůj model i komunikace e-mailová? Není to tak jednoduché. S telegramem ji spojuje psaní (zatím nejvíce užívané) bez háčků a čárek. Jinak e-mail dosud hledá své místo někde mezi klasickým dopisem a spontánním rozhovorem, mezi veřejným a soukromým sdělením, mezi oficiálností a naprostou neformálností.

Charakteristické je, že pisatel se k napsanému nevrací, text neopravuje (což poněkud připomíná mluvenou řeč). E-maily se hemží chybami. Myšlenky často předbíhají prsty na klávesnici, něčím email připomíná korespondenční lístek, na který se rychle čmáře. K nepozornosti pisatele zároveň patří všeobecná tolerantnost příjemcova.

Na rozdíl od klasického dopisu se v e-mailu očekává okamžitá odpověď, mluvčí se střídají – a nemusí být jen dva. Tím se tento způsob komunikace poněkud podobá psaní rozverných nápisů po zdech, k nimž kolemjdoucí připisují další nejapnosti.

Způsob, jímž se pisatel prezentuje v textu, je na jednu stranu neosobní (podpis šifrou mnohdy nedovoluje ani určení pohlaví pisatele), na druhou stranu nese rysy bezprostřednosti, obojí se všelijak prolíná. Vzniká paralelní soukromo-veřejná komunikace. Pisatel se nachází v sociální izolaci, ale používá některé výrazové prostředky známé z rozhovoru tváří v tvář. Dvojznačný je ostatně i titulek článku S. Čmejrkové: Čeština v síti. Rybářská síť – na rozdíl od počítačové – spíš svazuje. (Naše řeč 80, 225, 1997/1)