Chlazení zvukem

„Všichni vědí, že to nejde, až se najde ignorant, který to neví a udělá to,“ říká o vzniku nových objevů lidový aforizmus. Přesně tak zní historka Tima Lucase a jeho akustického kompresoru (ovšem až na to, že T. Lucas není žádný ignorant).

Zvuk o intenzitě 120 decibelů působí bolest, tryskový motor produkuje zvuk o intenzitě zhruba 150 decibelů. Máme-li věřit literatuře, pak zvuk o intenzitě 165 decibelů by byl schopen zapálit vlasy. Donedávna se fyzici domnívali, že není možné libovolně zvyšovat intenzitu zvuku, neboť za určitou hranicí se prý nelze vyhnout vzniku rázové vlny, jejímž důsledkem je „degradace“ energie zvuku na teplo. Tim Lucas se svými spolupracovníky (MacroSonix Corp. v Richmondu) vyvinuli akustický kompresor (viz obrázek a obrázek) - dutinu speciálního tvaru, naplněnou plynem. Mechanické vibrace této dutiny vedou ke vzniku vlastních rezonancí uvnitř dutiny, tvar dutiny je navržen tak, aby zabraňoval vzniku rázové vlny. Tak se podařilo dosáhnout vůbec největší intenzity zvuku - zhruba 200 decibelů (tj. nejméně o tři řády). Pomocí vhodně řízených ventilů lze dosáhnout toho, že dutina buď nasává plyn (v okamžiku podtlaku), anebo jej naopak vypuzuje (v okamžiku přetlaku). Bezprostřední využití v chladicích zařízeních je nasnadě. Science 278, 2060, 1997