Krajina – velké téma 21. století

Architekt M. Baše na nedávném sympoziu „Stavba pro venkov“ prohlásil, že na rozdíl od nás země Evropské unie již deset let vědí, že 21. století bude stoletím venkova, kam se bude přenášet stále více výrobních, duševních i rekreačních aktivit. Pokud jste u toho přímo nebyli, tak vám možná uteklo, že počátkem 90. let se u nás spontánně vytvořily paralelní a nezávislé skupiny pokoušející se pochopit různé aspekty české a moravské krajiny: čím je, čím se může stát a co pro nás znamená. Ivan Dejmal prosazoval svůj plán obnovy venkova, M. Baše se snažil vytvořit školu důstojné urbanizace venkova, do archeologie pronikla anglosaská škola „landscape archeology“, do zákona o ochraně přírody se podařilo prosadit paragraf o ochraně krajinného rázu, Josef Císařovský natočil několikrát oceněný film o proměnách krajiny. Jiří Sádlo napsal r. 1994 o krajině jako interpretovaném textu a mohu potvrdit, že tento přístup ovlivnil řadu jeho kolegů a studentů. O to pozoruhodnější je, že ještě před Sádlem něco podobného a na téměř stejném místě – totiž u sv. Apolináře – zaznělo o celá staletí dřív.

Jan Bechyňka, syn krejčího odněkud od Načeradce, který kuriózně studoval snad v daleké Arménii, sepsal někdy kolem r. 1500 traktát „Praga mystica“, což je mimochodem první takové označení záhadného pražského fenoménu, dnes tak popularizovaného cestovními kancelářemi. Bechyňka nicméně dával přednost jasným slovům a příměrům vzatým ze života. Jeho argumentace je v podstatě shodná se Sádlovou, krajinu je možné číst jako knihu. Odvolává se na cikány, kteří z dlaní, tváře a oblečení dovedou vyčíst povahu a osud člověka. Teologický cikán, říká Bechyňka, se dívá na viditelnou a materiální tvář Prahy jako na text o jejím duchovním životě. V Novém, Starém a Menším (tj. Malé Straně) Městě pražském vidí Bechyňka určitou obdobu Trojice. Zato Vltavu tekoucí od jihu, ze směru, kde leží Řím, považuje utrakvistický Bechyňka za zlou a jedovatou, plodící jen epidemie. V té době už se ostatně rodil systém kašen a veřejných vodovodů. Zatímco pro Bechyňku odkrývá Bůh všemohoucí každému, kdo má oči k vidění, neviditelné město ctnosti a hříchu, tak pro nás přírodovědce je krajina nejenom výzvou k celistvému chápání proměn civilizace a přírody, ale také bohatstvím, na němž v příštím století bude záviset nejenom naše materiální dobro, ale možná i duševní rovnováha.