Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Obnovitelná kultura lidských kmenových buněk – významný mezník

 |  5. 12. 1998
 |  Vesmír 77, 706, 1998/12

Představa, že z ledničky vyjmeme buněčnou kulturu, ošetříme ji vhodnými růstovými faktory a vyrobíme téměř kteroukoli tkáň lidského těla, zní dnes ještě fantasticky, avšak předpoklad pro tento druh bioinženýrství tu již je. Biolog James Thomson se spolupracovníky z Wisconsinské univerzity v Madisonu izoloval kmenové buňky z lidských embryí a dosáhl toho, že „neomezeně“ rostou. Získal pět „nesmrtelných“ buněčných linií.

Připomeňme však nedávnou minulost – na počátku 90. let byly do možností, které by mohl poskytnout výzkum lidských embryonálních buněk, vkládány velké naděje. Zároveň to však ve Spojených státech vzbudilo intenzivní veřejnou diskusi, která posléze vedla až k zákazu takovýto výzkum podporovat z federálních prostředků (ostatně podobná reakce následovala nedávno po úspěchu s klonováním jehněte Dolly – viz Vesmír 77, 567, 1998/10). To mělo za následek, že badatelé, kteří v přínos takového výzkumu věřili, hledali prostředky jinde než u státu. Zdroje nalezli a vydavatele časopisu Science postavili před otázku, zda kontroverzní výzkum publikovat. Ke kladné odpovědi vedla mj. i úvaha, že v opačném případě by se uzavřela možnost veřejně diskutovat o případných rizikách.

Jaké možnosti pluripotentní kmenové buňky nabízejí? Nejprve možnost studovat in vitro lidskou embryogenezi, abnormální vývoj (do kmenové buňky lze umístit pozměněný gen či posléze upravený chromozom), bude možné tyto buňky využít k objevu dalších lidských genů, bude na nich možné testovat léky i látky potenciálně teratogenní, a nakonec mohou sloužit jako obnovitelný zdroj buněk pro tkáňové transplantace a genové terapie.

Před čtyřmi lety panel NIH o výzkumu lidského embrya došel k závěru, že výzkum s kmenovými buňkami je přijatelný, pokud lidská embrya „nebyla pro výzkumné účely stvořena“.

Science 282, 1014–5, 1045, 1061–1062, 1145–1147, 1998

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Molekulární biologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné