Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

O zanikání a vznikání

 |  5. 11. 1998
 |  Vesmír 77, 656, 1998/11

Podzim jako fenologická fáze roku bývá odedávna ve všech kulturách, které čtyři roční období znají, spojován se zánikem. Ne nadarmo se staří lidé na podzim cítí hůř, ne nadarmo jsou „dušičky“ (svátek Všech svatých) v listopadu.

Zanikání vzniklo předponou z nikání, nikati znamenalo sklánět hlavu a hynout. I ono ovšem (bez předpony) zaniklo, stejně jako adjektivum nící (k zemi skloněný), z nějž v češtině zbyly jen odvozeniny. Například koniklec, staročesky poniklec (bot. rod Pulsatilla) nebyl odvozen od klece pro koníky či poníky, ale od toho, že má květy nící (převislé). Z téhož základu pochází jméno Punkvy. Ponikva byla říčka ponikající, tedy ztrácející se pod zemí. Z tohoto nikání (hynutí) vznikla slova zanikat, unikat, vznikat („vzchopit se z nikání“) ad. Je však ještě jiné -nikání, fenologicky spíš „jarní“, které se vyskytuje ve složeninách pronikat, vnikat, podnikat. A ač je to k nevíře, etymologicky s tím prvním nikáním (hynutím) vůbec nesouvisí. Naopak znamená překonávat něco a na rozdíl od předchozího není původem domácí, nýbrž vzniklo z ř. nikaó – vítězím. (Předejdu otázce po onikání – to přece není -nikání, nýbrž oni-kání, podobně jako vy-kání.)

Zanikání plodivé části roku (podzim) nejspíš jako první procítil neolitický člověk-zemědělec. Zbaven aktivity dobývání potravy ze země, mohl nanejvýš spolu s hynoucím listovím věšet hlavu při rmutných úvahách o stavu zásob. Jistě to bylo mnohem komplikovanější, ale takhle nějak mohla vzniknout tendence zaobírat se tématem zániku právě v listopadu.

Snad tedy je podzim nejvhodnější dobou k staromileckému povzdechu nad zanikajícími slovy. I v živých jazycích totiž slova neustále umírají a –ovšem – zase se rodí nová. Slovní zásoba se postupně vyměňuje, tak jako třeba buňky v lidském těle. Jakoby jazyk byl tekutý a nedal se do dlaně nabrat všechen. Uvadající slova opadávají – a člověk pak po letech slovní fosilie pracně vyhrabává trna nad nimi obdivem.

Uhy, Kryry, Tytry, Vrdy – to není žádné čurymuryfuk, jen jména čtyř vesnic (u Kralup, Podbořan, Rakovníka a Čáslavi), jež v sobě ukrývají „zkamenělá“ slovesa. Dnes už nemůžeme huhat, kryrat, tytrat či vrdat (nanejvýš novočesky houkat, kejhat, brumlat a koktat), zato se dá bez problémů huhňat, huhlat, skuhrat, brblat nebo hudrat. A tak všelijak se slovní zásoba přelévá.

Zanikají názvy terénních útvarů – vráž (kopec), debř (strmé údolí), kamýk (vršek se skalnatou špičkou), ty zůstaly už jen v toponymech. Zanikají i názvy porostů dřevinných (loutí jakožto mladé lipky nebo vrbky) či bylinných (třtina travní i rákosová, viz vesnice TřtíTrstěnice). V zapomnění upadají řemesla, vždyť kdo dnes ví, že prták postolů opravoval střevíce – jen Postoloprty po něm zůstaly. A co vlastně uhlíř kladl do milíře? Přece mnoho polen, asi tisíc (slovo vzniklo z lat. miliarum a k nám doputovalo přes něm. Meiler). Usíná informace o tom, že jircháři vydělávali kůže, jemníci (asi) chytali zvěř do jam, ratajové orali (nejen nad Sázavou), struhaři vyráběli pily. Že by ubývalo slov? Ale kdepak! Jako pajasan na dvorku už se támhle dere na světlo řemeslo softverátora (programátor prý není dost přesné), bílé místo ve slovnících je připraveno pro názvy mutovaných zvířat (viz rámeček J. Drobníka, Vesmír 77, 553, 1998/10) a mapa už dávno houstne loukami U transformátoru i jinými toponomastickými pleveli (chtělo by se říci). Leč kdo ví, jednu vlnu civilizační poezie jsme už přece jako národ přežili...

A tak alespoň v období zadrženého dechu přírody, v čase návratů ke kořenům, oživme na chvíli stará slova, jen tak malounko, aby jejich význam doputoval snad o generaci dál, k těm, kteří brzy vzniknou.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné