JOSEF PACÁK: Jak porozumět organické chemii

Je organická chemie zajímavá? Je logická? Na základě svých pedagogických zkušeností a neustálého kontaktu se středoškolskými učiteli vytvořil J. Pacák netradiční učebnici. Je univerzální, „integrovaná“, vhodná pro studenty různých typů středních škol i některých škol vysokých. Autor respektuje nejen rozdílnou úroveň vstupních znalostí, se kterými studenti na školu přicházejí, ale i různé požadavky na úroveň znalostí výstupních. Ukazuje, jak základní poznatky postupně doplňovat, prohlubovat a rozvíjet. Toto pojetí má význam nejen pro studenty, ale především pro učitele, kteří tak mohou podle zaměření školy a schopností studentů usměrňovat výběr požadovaných znalostí a dovedností. Logická stavba učebnice (desetinné třídění kapitol a podkapitol) usnadňuje vyhledávání potřebných informací například při souhrnném opakování učiva či přípravě k maturitě.

Nejprve se čtenář seznámí s významem a historií organické chemie, vznikem prvních organických sloučenin na Zemi a astrochemií, výjimečnými vlastnostmi uhlíku, vlastnostmi a přípravou organických sloučenin, druhy a vlastnostmi kovalentních vazeb a vazností. Následující podkapitola je věnována uhlovodíkům a jejich derivátům, znázorňování a zobrazování molekul pomocí modelů a vzorců, konstituci a struktuře organických sloučenin. Cenné jsou též informace o chemických přeměnách organických sloučenin a průběhu jejich reakcí. Systematická část je členěna do řady podkapitol odpovídajících logickému systému organické chemie. Po přehledném rozdělení organických sloučenin následuje učivo o uhlovodících a jejich derivátech. Poměrně velká pozornost je věnována přírodním látkám, především aminokyselinám a bílkovinám, monosacharidům a polysacharidům, lipidům ad. Třetí podkapitola má za úkol přiblížit praktický význam organických látek a jejich zpracování. Obsahuje přehled základních surovin průmyslové organické chemie, základy petrochemie, syntetické makromolekulární sloučeniny, syntetická barviva a pigmenty, detergenty, zmiňuje se například o kosmetice a léčivech.

Úvodní kapitoly se zabývají moderními názory na kovalentní vazbu a vztahem mezi fyzikálními vlastnostmi a strukturou organických látek. Jádrem výběrové části jsou kapitoly věnované spontánnímu průběhu dějů, chemickým rovnováhám a reakčním mechanizmům. Autor zdůrazňuje, že právě poznání reakčních mechanizmů, které představují podrobný popis postupné přeměny výchozích látek v produkty a informují o struktuře přechodných stavů a meziproduktů reakce, umožňuje pochopit vnitřní souvislosti mezi reakcemi. Jako základní typy elementárních reakcí uvádí adici, substituci, eliminaci a přesmyky. Zdůrazňuje, že důležitou roli u reakčních mechanizmů hraje struktura reagujících molekul.

Obsáhlé pojednání je věnováno organické syntéze, a to alkenů, alkinů, halogenderivátů, nitroderivátů, aminoderivátů, hydroxyderivátů ad. Aktuální je kapitola zabývající se vztahem ekologie a organické chemie. Upozorňuje na rostoucí výrobu syntetických látek neboli „antropogenních chemikálií“ a ekologickou závadnost některých z nich. Z toho plyne úkol hledat náhradu škodlivých produktů jinými, které nebudou do přirozených procesů a cyklů ekosystémů rušivě zasahovat. Prvním krokem k nápravě je dle autora pochopení přenosu a přeměn těchto „antropogenních chemikálií“ a studium jejich vlivu na organizmy, společenstva a ekosystémy. Kontrolní část obsahuje 300 úloh z organické chemie a jejich řešení.

Autor neklade důraz na množství faktů, ale na jejich logické vysvětlení a na srozumitelnost textu.