WILLIAM O. REECE: Fyziologie domácích zvířat

Od pedagoga se očekává, že ovládá svůj obor jako celek a může jej vyučovat, diskutovat se studenty a zkoušet je. Znamená to tedy sledovat vedle vlastního výzkumného zaměření i novinky v oboru a udržovat krok se stavem současného poznání. Nesnadnost tohoto úkolu se ještě více ozřejmí v okamžiku, kdy vznikne potřeba napsat učebnici.

Jestliže vysokoškolskou učebnici velkého biologického oboru napíše jediný autor, bývají kapitoly lépe tematicky provázané, dílo je homogennější. Na druhou stranu jeden autor většinou nezvládne všechny kapitoly tak lehkým perem a na tak vysoké úrovni jako ty, které bezprostředně souvisejí s jeho výzkumným zaměřením. Psát celou učebnici sám je úkol nejen vědecky a pedagogicky náročný, ale i nevděčný.

S uvedenými přednostmi i handicapy přistoupil k své práci William O. Reece z Fakulty veterinární medicíny Univerzity pro vědu a technologii v Iowě, když psal tuto knihu (1997). Výsledkem je dílo, které se v zemi svého vzniku již osvědčilo (dočkalo se druhého vydání v intervalu jednoho roku) a je užitečnou pomůckou pro studium i dobrým základem pro další vydávání.

V originále má kniha 464 stran obvyklého formátu a je bohatě vybavena obrázky. Je rozdělena do 15 kapitol, na konci každé z nich jsou zařazeny otázky pro studenty. Nejprve je to vždy soubor otázek sloužících k opakování prostudovaných poznatků a přispívajících k jejich utřídění a zapamatování. Druhá sada jsou otázky v podobě škrtacího testu, zpravidla se třemi až čtyřmi nabídnutými odpověďmi. Testy slouží vlastnímu přezkušování a sebekontrole. Za otázkami je pro každou kapitolu ještě uveden seznam doporučené a doplňkové literatury. Systémy otázek jsou spolu s bohatým ilustračním doprovodem velkou předností knihy a přispívají k jejímu všestrannému využití. Učebnice je vybavena podrobným rejstříkem a klíčem pro kontrolu výsledků škrtacích testů. Kniha je zaměřena na fyziologii savčího organizmu se zvláštním zřetelem ke skotu, praseti a psovi, a navíc obsahuje četné údaje o některých funkcích organizmu ptáků.

Ve srovnání s učebnicemi fyziologie člověka, našimi i zahraničními, je celková koncepce Reecovy knihy poněkud odlišná. Text řady kapitol, pojednávajících o jednotlivých funkčních soustavách, přináší hodně anatomických popisů. Anatomie a fyziologie nejsou samozřejmě odděleny, ale podle potřeby se navzájem doplňují. Anatomických poznatků je však vcelku více, než bývá v učebnicích fyziologie zvykem, a místy zacházejí do značných podrobností, které text zbytečně přetěžují a nejsou vždy pro pochopení funkce potřebné. Pro účel výuky studentů veterinárních a zemědělských vysokých škol je však toto anatomické repetitorium, zejména v pasážích s velkým významem pro praxi, zřejmě důležité.

Výklad fyziologických funkcí není vždy zcela systematický, což není zaviněno nedostatkem informací, ale spíše způsobem jejich třídění a řazení. V záplavě některých podrobností se občas rozmělňuje a komplikuje výsledné poznání, které má z daného výkladu vzejít. I když je autor profesionální pedagog, nemá vždy dostatečný cit pro didaktičnost podání. Na druhé straně přináší kniha mnoho velmi zajímavých a překvapivých údajů, často málo známých a v jiných učebnicích neuváděných. Určité nedostatky textu jsou kompenzovány množstvím velmi pěkných obrázků, které místy nahrazují výklad funkce a činí jej srozumitelnějším. Autor si se shromážděním ilustrací dal velkou práci, pro knihu jako celek naprosto nedocenitelnou.

Nejslabší kapitolou a asi pro autora nejodlehlejší je nervstvo. Omezuje se na obecnou fyziologii a základní údaje o centrální nervové soustavě i autonomním nervstvu. Obšírnější je fyziologie smyslových orgánů, v níž však není dostatečně využito zajímavostí a odlišností u zvířat. Další kapitoly jsou vesměs standardní úrovně. Podrobné pojednání o kostech a kloubech postrádá stať o kostním minerálu a kinetice kalcia. Těžiště knihy a její hlavní význam je v kapitolách o trávení a vstřebávání, reprodukci u samců i samic a o laktaci. Tato témata jsou pojednána velmi obsáhle. Je v nich bohatě využito poznatků o hospodářských zvířatech, jmenovitě skotu. Tyto kapitoly jsou samozřejmě důležité pro praxi, pro odborný přístup k pěstování, výživě, připouštění, péči o březí samice a pro chov mláďat. Umožňují též na základě shromážděných poznatků využívání moderních metod v živočišné výrobě.

Kniha je psána úspornou americkou angličtinou, proto nebyl její překlad do češtiny zrovna snadný. K náročnosti překladu přispělo např. i to, že autor poměrně volně nakládá s pojmy, které mají ve fyziologii své zcela přesně vymezené místo, někdy je i zaměňuje. Překladatelé (všichni tři ze Zemědělské univerzity v Praze) se svého nelehkého úkolu zhostili jak nejlépe dovedli a rozhodně ve prospěch knihy.

Kniha poskytuje dobrý přehled fyziologie zaměřené na skot, prase a psa a zčásti na ptačí organizmus. Na českém knižním trhu je tato učebnice v současné době jediná.

Nakonec si nelze odpustit poznámku: je třeba doufat, že překladatelé splní v budoucnu svůj záměr naznačený v předmluvě k překladu a postarají se vlastními silami o napsání české fyziologie hospodářských zvířat v souladu s osnovami své školy a představami českých studentů.