ALAN FEDUCCIA: The origin and evolution of birds

Kniha vznikla přepracováním předchozí autorovy knihy Age of birds, poprvé vydané r. 1980. Je členěna do několika kapitol týkajících se ptačí biologie, původu ptáků, nových poznatků o druhohorních ptácích a evoluci ptačích skupin. Výklad je doprovázen množstvím pěkných ilustrací a fotografií. Už vzhledem k značnému počtu nových paleontologických nálezů z poslední doby byla tato kniha očekávána s velkými nadějemi. Když se však pozorný a v této problematice zběhlý čtenář pustí do čtení, zjistí, že kniha ne zcela splňuje očekávání.

Hned v úvodu se dočte, že kladistika není zrovna rigorózní metodou pro studium fylogeneze („často je tato procedura podobná spíše hazardní hře než pečlivému studiu anatomie a jednoduché tabulky znaků jsou s pomocí počítačů používány k určení toho, kdo je s kým příbuzný“), ale přitom již zběžné prolistování ukáže, že kniha je plná kladogramů. Tento rozpor v autorově přístupu vrhá podivné světlo na informace v knize obsažené. Vzhledem k autorově známé averzi vůči původu ptáků z dinosaurů, místy čišící mezi řádky, lze vcelku pochybovat o objektivitě jeho závěrů.

Feduccia tvrdí, že půlměsíčitá zápěstní kost, nalezená u několika teropodních dinosaurů (dnes již u mnohem většího počtu), nemůže být znakem ukazujícím na příbuznost dinosaurů a ptáků. Zřejmě mu uniká, že ptáci nejsou stejně příbuzní všem skupinám dinosaurů, ale jen malé skupině, mající tento znak. Ještě většího omylu se dopouští, píše-li, že ptačí klíční kost (furkula) nemůže být homologická s tou dinosauří, protože u ptáků druhotně neschopných letu je tato struktura zakrnělá, popřípadě zcela chybí. Tím vlastně říká, že furkula je spojena se schopností létat, což nemůže být pravda, protože ji mají jak nelétaví dinosauři, tak například archosaurus Longisquama. Obdobný je i autorův pohled na peří. Říká: „Neexistuje doklad o tom, že by nějaký dinosaurus měl peří,“ což také plně neodpovídá skutečnosti, protože existuje několik fosilií dinosaurů se stejně dobrými otisky peří, jako mají některé exempláře archeopteryxe.

Problematika homologie a kongruence je v evolučních záležitostech zásadní, je proto nutné s nimi podle toho nakládat. Existuje studie Jacquesa Gauthiera, v níž je uvedeno více než 120 znaků společných pouze dinosaurům a ptákům, které nemá žádná jiná skupina obratlovců, nevyjímaje krokodýly a tekodonty jako celek, což by podle něho měli být nejbližší příbuzní ptáků. Autor se tedy svým tvrzením, že znaky spojující dinosaury a ptáky jsou důsledkem konvergence (vývoje vedoucího ke sblížení), ocitá ve velmi nepříjemné situaci vzhledem k parsimonii (příliš mnoho konvergencí versus jeden společný vznik). Autor navíc příliš spoléhá na paleontologický záznam, neupozorňuje čtenáře (z nichž většina asi nebudou paleontologové) na jeho neúplnost. To, že jsme ve vrstvě určitého stáří nenašli fosilii nějakého organizmu, ještě neznamená, že v té době nežil. Říká-li autor, že teropodní (pozemští) dinosauři ze skupin nejblíže příbuzných (nejvíce podobných) ptákům se nacházejí ve vrstvách křídového stáří, kdežto archeopteryx je pozdně jurského stáří (což není zcela pravda, protože již existuje několik nálezů zástupců obou skupin v přibližně stejně starých vrstvách), rozhodně to neznamená, že ptáci nemohou být potomky dinosaurů. Je to v podstatě to samé, jako kdybychom řekli, že člověk nemůže být blíže příbuzný šimpanzům, protože nalezené lidské fosilie jsou staré více než 10 milionů let, kdežto ty šimpanzí jen asi jeden milion let.

Když ale odhlédneme od ožehavého problému původu ptáků, jsou další části knihy rozhodně zajímavé, pojednávají o starých skupinách mořských potácivých ptáků, o původu plameňáků, ptáků vrubozobých a brodivých, o evoluci nelétavých skupin, dravých ptáků a velké skupiny pěvců. Je ale škoda, že si autor obsáhleji nevšímá nových poznatků o diverzitě druhohorních ptáků enantiornitidů, o nichž se jinak informace musí pracně shánět z četných zahraničních časopisů.

Tato kniha by tedy mohla mít na víc (už jenom díky zajímavosti tématu). V podstatě pouze shrnuje již známé věci, některé nové informace zmiňuje s připojenými odkazy. Čtenářům, kteří touží po méně zaujatém souhrnu nových informací o ptačí evoluci, tedy nezbývá než počkat.