Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Strašný korýš

 |  5. 8. 1997
 |  Vesmír 76, 467, 1997/8

Lidé to moc nevědí, ale kdyby se měla vybrat skupina mnohobuněčných živočichů, která se přiučila parazitizmu a tímto parazitizmem se změnila opravdu k nepoznání, nebyli by to ploštěnci (protože tasemnice nebo dokonce motolice jsou vlastně jen nepříliš modifikované ploštěnky) ani hlístice (kde vodní, půdní a parazitické druhy nepoznáte, nejste-li v oboru speciálně vycvičeni), ale korýši. Co se sebou dokázaly provést kupř. některé buchanky, přeměněné v beztvaré pytlovité útvary, navíc někdy nesmyslně rozvětvené, je opravdu k nevíře, opakuje-li si člověk, že vlastně kouká, řekněme to po lidsku, na raka. Nicméně nejlepší jsou kořenohlavci (Rhizocephala).

Začněme vajíčkem. Vajíčko může být buď malé, nebo velké; z malého se vylíhne malá larva, plave, plave, a potom usedne na tělo kraba. Tam se změní ve fázi nazývanou kentrogon. Což je takový přisedlý chitinózní pytlík, na němž se během pár dní vytvoří, v oblasti ústního otvoru bývalé pohyblivé larvy, cosi jako injekční stříkačka; touto stříkačkou jsou tkáně kentrogonu injikovány dovnitř kraba (jaksi po vzoru barona Prášila, který sám sebe vytáhl za vlasy z bažiny i s koněm), kde vytvoří tzv. internu, cosi podobného houbovému myceliu. Tyto kořeny procházejí tělem kraba a koncentrují se kolem jeho střeva; a sajou a sajou. Po nějaké době interna vyprodukuje takový jakýsi nádor, kterým tlačí na hostitelovu pokožku, až ji rozruší a je držena uvnitř kraba pouze jeho vnějším krunýřem. Při nejbližším svlékání hostitele celý nádor vyhřezne ven a vytvoří tzv. externu. Krab je tímto činěním vcelku nepoškozen, nicméně zpitomí tak strašně, že vyhřezlého parazita považuje za svou vlastní snůšku vajíček a dojemně o ni pečuje. Toto byl příběh malé, samičí larvy. Co dělají mezitím velké larvy, budoucí samci? Plavou a plavou a pak usednou a vytvoří kentrogon, ale ne na krabovi, nýbrž na mladé samičí externě. Jak už si kořenohlavci navykli, samčí kentrogon sám sebe injikuje do samičí externy, kde nadělá spermie. Externa dozraje a vyprodukuje oplozená vajíčka, velká a malá. A znovu dokola. Pořád si opakujme: tohleto zvíře je rak, bez segmentace, končetin, střeva, tvaru; vlastně mu z raka zbyly jen larvy, spermie a DNA, tedy znaky, podle nichž bylo jako korýš rozpoznáno.

Jak patrno, o tom, co se děje uvnitř hostitele nebo uvnitř externy, se moc neví, ale už to, co se ví, by stačilo k tomu, abychom tu bestii konečně vyhubili. Ale ono je to ještě horší (Glenner a Hoeg, Nature 377, 147–150, 1995). Když totiž kentrogon sám sebe vstříkne do hostitele, vytvoří stadium asi 400 m dlouhého červa, bez orgánů, uzavřeného v nechitinové kutikule a naplněného několika uniformními buňkami. Červ se opravdu pohybuje, leze tělní dutinou hostitele – a pak se rozpadne na nějakých 25 pohyblivých buněk. Dál nevíme. Buď se zase slezou, ale to se nezdá, anebo z každé z nich může vzniknout interna, ač běžně vznikne jenom z jedné, a ostatní zcepení.

Tak. Máme tu tedy zvíře (pro upamatování: raka) které prochází, aspoň jako samička, dvěma jednobuněčnými stadii, vajíčkem a buňkou uvolněnou z červa. Mnohobuněčné fáze jsou také dvě: larva/kentrogon/červ a interna/externa, každá musí mít nějaký morfogenetický program – a vůbec, tentokrát končím bez obecného poučení, z něčeho se snad ani poučit nelze.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie

O autorovi

Jan Zrzavý

Prof. RNDr. Jan Zrzavý, CSc., (*1964) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se zabývá morfologií a evolucí živočichů, přednáší evoluční biologii a zoologii. Je autorem či spoluautorem knih Jak se dělá evoluce (Paseka, Praha 2004), Proč se lidé zabíjejí (Triton, Praha 2004) a Fylogeneze živočišné říše (Scientia, Praha 2006).
Zrzavý Jan

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné