O kultuře čaje v Číně: Čajová zastavení.

Početné obci zbožňovatelů dálnovýchodní kultury čaje u nás se dostává do rukou sborníček předních znalců tradic čínského čaje – jeho odrůd, přípravy, čajového obřadu, jeho společenské funkce. „Čaj totiž není jen odvar z čajových lístků [čínsky čcha-jie, z čehož je i naše slovo čaj], ale též symbol příjemného posezení s přáteli, vyjadřuje tradiční úctu a pohostinství národů Dálného východu“ (z Předmluvy, s. 7).

Ve skvostně vydané knížce, obsahující vedle černobílých i barevné fotografie na křídě, s textem doplněným elegantně vytištěnými čínskými znaky, najde čtenář celkem jedenáct rozsahem nevelkých příspěvků. Knihu otevírá rozhovor H. Třískové s italským znalcem materiální kultury Číny, benátským sinologem Markem Ceresou, který v únoru 1997 přednášel v Praze o historii a současnosti čajové kultury v Číně. Následuje příspěvek Ľ. Obuchové „Číňané a čaj“, ukončený rčením „Raději tři dny bez soli než jediný den bez čaje“; táž autorka přispěla ještě statí o „svátku čaje“ u národů jižní Číny. Nad širšími souvislostmi vývoje keramiky v Číně se na příkladu čínské čajové keramiky ve sbírce Náprstkova muzea zamýšlí Z. Černá. Čínský způsob pití čaje v Japonsku, tzv. senča, je tématem článku manželů V. a Z. Hrdličkových, šiřitelů japonské materiální a duchovní kultury u nás. Ti také glosují vztah některých moderních a klasických čínských spisovatelů a básníků k čaji jakožto tvůrčí inspiraci. O stopách čaje ve staročínské poezii speciálně pojednává L. Borotová, lingvistka H. Heřmanová sleduje fenomén čaje v čínské kaligrafické tradici (s četnými ukázkami). Manželé Taj-tün a Josef Hejzlarovi v obecně laděném tónu vzpomínají na zvyklosti a půvab popíjení čaje v tradičních čínských čajovnách, ať už za časů autorčina dětství, nebo v době autorových studií v Číně počátkem 50. let.

Všem milovníkům čaje a všeho, co obřad jeho přípravy a pití dovoluje, lze knížku co nejvřeleji doporučit.