KRKAVČÍ GANGY – ALTRUIZMUS, NEBO SOBECTVÍ?

Altruistické chování se většinou vysvětluje vzájemnou příbuzností jedinců (příbuzenský altruizmus), nebo jako vzájemná výpomoc (reciproční altruizmus). Vzájemná výpomoc připadá v úvahu ovšem jen tehdy, pokud se všichni členové skupiny znají a mají šanci si pomoc „oplatit“. Krkavci, kteří se shromažďují na mršině, však nejsou vzájemně příbuzní a naděje, že se ještě někdy vůbec setkají, je mizivá – krkavci netvoří ucelené hejno, ale víceméně náhodně shromážděné uskupení jedinců. Klíč k jejich nesobeckému chování zde spočívá ve skutečnosti, že v těchto velkých seskupeních najdeme vždy mladé ptáky, kteří nejsou schopni samostatně se prosadit proti dospělcům. V případě, že by jedinec, který objevil mršinu, svůj objev neprozradil ostatním, vystavil by se značnému riziku, že mršinu později objeví dospělec a od zdroje potravy jej vyžene. Krkavci tak vytvářejí velké gangy adolescentů, kteří se toulají krajinou a díky svému množství jsou schopni obstát i v konkurenci s dospělci.

Krkavčí gang většinou nocuje poblíž mršiny a jeho velikost závisí na velikosti mršiny – gangy se tedy mohou libovolně spojovat a rozdělovat. Zatímco někteří členové gangu nocující na společném nocovišti se živí na mršině, jiní se potulují po okolí a hledají (možná spíše pasivně) nové zdroje potravy. K nově objevené mršině se ovšem celý gang přesune až poté, co zkonzumuje většinu původní mršiny. Jakýkoli nový člen se může ke gangu připojit. Jde tedy o optimální způsob využití zdrojů, jejichž výskyt je v prostoru i v čase extrémně nepředvídatelný. (American Scienstist 83, 342, 1997)