Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Biologické zbraně

Máme se zneklidňovat, anebo vyčkat katastrofy?
 |  5. 4. 1997
 |  Vesmír 76, 207, 1997/4

Kathleen C. Baileyová, někdejší vysoká úřednice U.S. Arms Control and Disarmament Agency, je pevně přesvědčena, že arzenál biologických zbraní si může vybudovat kdokoli, kdo má pro začátek 10 000 dolarů na technické vybavení místnosti 4 krát 4 m velké. K tomuto závěru dospěla poté, kdy navštívila několik farmaceutických a biotechnologických firem. Její názor asi není velkou nadsázkou, uvážíme-li, že 5. května 1995 si pan Larry Harris, laborant, objednal u American Type Culture Collection v Rockville (Maryland) původce dýmějového moru, mikroorganizmus Yersinia pestis, a firma mu skutečně poslala tři ampulky. Tento muž nakonec vzbudil pozornost jen tím, že se příliš brzy ptal, proč jeho objednávka nebyla vyřízena. Z toho pracovníci firmy usoudili, že zřejmě není obeznámen s praktikami v této oblasti, a upozornili na něj úřady. Harris, člen bělošské extremistické organizace, přiznal před soudem poštovní podvod. Použil totiž dopisní papír s falešnou hlavičkou.

Není jasné, k čemu chtěl opravdu tyto mikroorganizmy použít, v každém případě vedl incident americké úřady ke zpřísnění pravidel v této oblasti. To však je v USA. Co v jiných státech? Přesto, že mezinárodní konvence zakazující použití a vývoj bakteriologických zbraní byla uzavřena již v roce 1972, problémy s jejím dodržováním nejen že přetrvávají, ale dokonce narůstají. V roce 1980 upozornily Spojené státy na to, že Sovětský svaz tuto smlouvu porušuje. O devět let později už zpráva CIA uváděla deset států a r. 1995 stoupl tento počet na sedmnáct. Jsou to: Írán, Irák, Libye, Sýrie, Severní Korea, Tchaj-wan, Izrael, Egypt, Vietnam, Laos, Kuba, Bulharsko, Indie, Jižní Korea, Jižní Afrika, Čína a Rusko. To je zneklidňující.

Především se otázka týká dvou sfér – ochrany armád přímo na bojišti a ochrany obyvatelstva v zázemí. V úvahu přichází kombinace vakcin a vhodného ochranného oděvu, především masky na obličej. Ochrana obyvatelstva je velmi problematická, pokud není předem znám typ mikroorganizmu, který hodlá protivník použít. Hromadné očkování velkého počtu osob je obtížné po technické stránce. O mnoho jednodušší však není ani situace na bojišti.

Od r. 1994 se v rámci jednoho z projektů Pentagonu vyvíjejí detektory biologických zbraní, což jsou přístroje na bázi hmotnostních spektrometrů a spektroskopů, které by měly identifikovat sloučeniny charakteristické pro určité třídy patogenních organizmů. Druhou cestou je BIDS (Biological Integrated Detection System), zařízení, které by mělo zjistit přítomnost mikroorganizmů na základě jejich reakce se specifickými protilátkami. Takové stanovení ve vzorcích vzduchu by mělo trvat asi třicet minut. Dnes je k dispozici stanovení dvou patogenů, jimiž jsou Bacillus anthracis, původce sněti slezinné, Yersinia pestis, a dále toxinu botulizmu a stafylokokového enterotoxinu B. K tomu nutno dodat, že i toxiny jsou zahrnuty mezi biologické zbraně. Uvedený výčet je zatím poměrně skromný, přičemž je jasné, že se pro biologické zbraně nabízí mnohem více mikroorganizmů, takže jsou na místě pochyby, zda bude možné všechny zjišťovat pomocí BIDS.

Šíři možností naznačuje fakt, že v říjnu 1992 odcestoval chmurně proslulý japonský extremista Šóko Ashara se čtyřiceti svými stoupenci do Zairu pod záminkou, že zde budou ošetřovat oběti epidemie Eboly. Podle zprávy americké senátní subkomise z 31. října 1995 však skutečným účelem cesty bylo získat kultury tohoto viru a použít je k biologickému útoku. Nakonec dala sekta Óm šinri kjó 20. března 1995 přednost útoku sarinem.

Tím se otevírá poslední z otázek použití biologických zbraní. V minulosti bylo omezené, dokonce lze říci, že skutečně vzácné, ve srovnání například s chemickými zbraněmi. Důvodů je zřejmě víc. Jedním z nich je podle všeho obava, že by se nákaza mohla vymknout kontrole, kdyby došlo k mutacím použitých mikroorganizmů. I bez toho by však nebylo snadné vojensky obsazovat takto postižené nepřátelské území. Ostrov Gruinard u pobřeží Skotska je i po čtyřiceti letech od ukončení pokusů s biologickými zbraněmi zamořen antraxem. Teroristé se k biologickým útokům neuchylují možná i proto, že obyvatelstvo postižené zvlášť nebezpečnou smrtící chorobou by těžko podporovalo jejich boj.

Nicméně nebezpečí biologických zbraní tím vůbec není zažehnáno, jak naznačuje výčet států, které se o ně pokoušejí. Poté, kdy Irák použil biologické zbraně ve válce s Íránem, došlo k určité ztrátě zábran. Tehdy mezinárodní společenství nezasáhlo a mohl tak vzniknout dojem, že použití takových zbraní je beztrestné. Ve válce v Zálivu měl Irák opravdu k dispozici rakety Scud s biologickými bojovými hlavicemi, v nichž byl používán Bacillus anthracis nebo toxin botulizmu. Rozhodně tedy je dnes přísná kontrola biologických zbraní více než na místě. (Scientific American, prosinec 1996, str. 30)

Biologická noční můra - jak se jí zbavit?

Když 20. března 1955 japonská sekta v tokijském metru zabila nervovým plynem 12 lidí a stovky dalších přiotrávila, zaměřili se japonští vyšetřovatelé na další její aktivity a zjistili hrůzné věci. Sekta měla připravenou biologickou bombu se sporami antraxu a snad dokonce se ji pokusili použít. Sháněli se též po viru Ebole a zkoušeli vyrábět botulotoxin (smrtelně jedovatý klobásový jed). Měli dobře vybavené bakteriologické laboratoře... To ale je jen začátek té noční můry.

V roce 1995 americké orgány odhalily pokus propašovat do USA a do Kanady 130 gramů smrtelně jedovatého ricinu. Podobně tomu bylo s kulturou bacilů moru. Policii se pašování podařilo zabránit ale nemusí se to podařit příště. Proto v Pentagonu ustavili DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency), která se o to s vydatnými prostředky získanými z darů má starat. Je o co se starat: podle speciální komise Spojených národů mají prý v Iráku 19 000 litrů botulotoxinu (z toho 10 000 litrů už ve zbraních), 8 500 litrů kultury antraxu (z toho 6 500 litrů ve zbraních), 2 200 litrů aflatoxinu a mnohé další. Některé z těchto biologických zbraní jsou umístěny v hlavicích raket 25 SCUD. DARPA činí preventivní opatření, zesiluje kontrolu, hledá účinné senzory pro časné varování a samozřejmě také léky pro případ biologického útoku. (Science 275, n. 5301, p. 744, 1997)

Vratislav Schreiber

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé

O autorovi

Vladimír Karpenko

Prof. RNDr. Vladimír Karpenko, CSc., (*1942) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Na této fakultě se zabývá biofyzikální chemií a dějinami chemie. Je autorem knih Alchymie – dcera omylu (1988), Tajemství magických čtverců (1997), Alchymie. Nauka mezi snem a skutečností (2007), Alchymie. Svět pohádek a legend (2008), „Biofysikální chemie“ (spolu s M. Kodíčkem, 3. vydání 2013). Autorsky i redakčně se podílel na obsáhlé monografii Ivo Purš, Vladimír Karpenko (ed.): Alchymie a Rudolf II. (Hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století), která by měla v brzké době vyjít také v anglické mutaci.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné