Trable s ptakopyskem

Když klasická systematika Richarda Owena poprvé uviděla ptakopyska, odmítla v něj uvěřit. Později, když se ten šok již vstřebal, byli ptakořitní umístěni mezi savce, a to vzhledem k některým kompromitujícím vlastnostem (třeba kladení vajec) až na jejich úplnou bázi. Zde setrvali mnoho let. Molekulární taxonomie je však nenechala na pokoji a zhruba před rokem se objevila práce, která analýzou mitochondriálních genů hlavních skupin savců ukazuje, že ptakořitní náleží mezi vačnatce (nebo vačnatci mezi ptakořitné) a že společně tvoří vzhledem k placentálům jednu nezávislou linii. Odhady dob divergencí hlavních skupin savců naznačují, že proklatou hranici křída-třetihory překročilo nejméně několik linií moderních savců (stejně tak i ptáků). Mění se i pohled na „starobylost“ neplacentálních savců. Jejich „primitivní“ znaky by mohly být adaptacemi na specifické nároky prostředí, ve kterém žijí. Vliv tohoto prostředí (které charakterizují dlouhotrvající sucha) by stejně tak mohl vysvětlit i malý počet savčích predátorů australské oblasti. (Nature 387, 549, 1997)