STEVE PARKER: Země a její činnost

Opět je tu čas, kdy už připravujeme štědrovečerní radost pro naše ratolesti. Mezi čtenáři Vesmíru je jistě mnoho těch, kteří sáhnou po zajímavé a poučné knize. Zdánlivě žádný problém, knihkupectví dnes nabízí nepřeberné množství bohatě ilustrovaných vědeckých encyklopedií a příruček pro děti. Věda zvědavýma očima, Poznáváme, Moje kniha pokusů, Dívej se – Hledej – Uč se, Obrázky z přírody... a další série knih z velkých nakladatelských domů byly přeloženy do češtiny. Pozor však! Buďte opatrní při jejich výběru, prohlédněte si je pečlivě, jsou mezi nimi velké rozdíly. Některé jsou pečlivě promyšlené, skvostně provedené, děti zaujmou a také dospělý se poučí – takové stojí za to mít doma po ruce. Jiné jsou pravým opakem, ty stačí jednou prolistovat v knihkupectví nebo v knihovně. Právě na takovou upozorňuji, protože skvěle ilustruje problémy, se kterými se potýkají další podobná díla. (Pozor! Kritika se vztahuje pouze na tuto jednu knihu, jiné tituly z této série se zdají být lepší.)

Přes nevelký rozsah se publikace pokouší popsat vše od vzniku Země, přes její stavbu, atmosféru, biosféru až po ekologické problémy současnosti. K tomu používá velké barevné obrázky s velmi stručným textem. Zadní strana obalu láká ke čtení takto: Kniha Země a její činnost přibližuje mladým čtenářům přírodní zázraky naší planety. [...] Téma bylo pečlivě vybráno tak, aby nejen vyhovovalo zájmům a zálibám mladých čtenářů, ale aby v nich podněcovalo i touhu dozvědět se více o světě, ve kterém žijí. Skutečnost je ovšem jiná.

Knihu jsme si půjčili v dětské knihovně a pustili se do společného studia. Brzy jsem pochopil, že nemohu číst doslova texty k obrázkům a musím přidávat mnohá vysvětlení – to se stává u podobných knih často. Tentokrát byl však celkový dojem z knihy tak špatný, že jsem se rozhodl varovat ostatní potenciální oběti.

Základním problémem díla je zřejmě neujasněnost tvůrčího záměru: Na jak staré, jak vyspělé děti bude kniha zaměřena? Půjdeme do detailů, nebo se jim systematicky vyhneme? Uděláme jen soubor mnoha faktů, nebo budeme chtít, aby mladí čtenáři pochopili několik podstatných věcí? Podle jakých kritérií budeme vybírat ilustrace? Z nejasné koncepce pak vyplývá neutříděnost a zmatenost stavby knihy.

Text zaujme nadstandardně špatným překladem. Na kostrbaté rychlokvašené překlady už si našinec, bohužel, pomalu zvykl, zde jsou však nečeské větné stavby v obzvlášť koncentrované podobě. Některá cizí slova (materie, tisíce tun TNT, rezistentní, absorbuje, vertikálně – horizontálně, cykly, fenomény, erodovat, stabilizovat) jsou vzhledem k úrovni knihy a potenciálních čtenářů používána zbytečně, a navíc je většina z nich neobjasněna. Slovníček pojmů sice nechybí, ale místo vysvětlení ještě více mate, ba dokonce lže. (Nechalo vůbec nakladatelství udělat odbornou recenzi, nebo se už takovými zbytečnostmi nezdržují?) Je to prostě perla, ze které budeme citovat na závěr.

Pro ilustraci uvedu – raději bez komentáře – několik citátů dokumentujících věcnou a jazykovou úroveň textu:

Slunce je hořící koule, která sestává z plynů, hlavně vodíku s malou příměsí helia. (str. 8)

[…] hloubkové sondy přeletěly kolem sedmi vnitřních planet se spuštěnými kamerami, což nám umožnilo podstatně rozšířit poznatky o našich sousedech ve sluneční soustavě. (str. 8)

Atmosféra se dělí na čtyři hlavní vrstvy, jejichž názvy končí na „-sféra“, podle teploty vzduchu. (str. 12)

obrovská Země má však velkou gravitační sílu a přitahuje objekty k sobě. Přišel na to v 17. století sir Isaac Newton, když mu na hlavu spadlo jablko... (str. 12)

Hluboko pod horami jsou rozlehlá prostranství naplněná ztuhlou magmou... (str. 15)

Asi před 230 milióny lety se objevily fosílie prvních dinosaurů, ale před 65 milióny lety zmizely a rozšířily se fosílie savců. (str. 30)

V poslední době se určuje věk některých hornin tak, že se odměří, kolik určitého druhu radiace v sobě obsahují. (str. 30)

Například severní a jižní záře jsou mohutné světelné závěsy na noční obloze v blízkosti pólů. (str. 52)

Čerstvě vytěžená ropa je hustá, tmavá a mazlavá, známá jako surová. (str. 56)

Když si mnozí z těch, kteří se na něco dívají, myslí, že je to pěkné, a přitom se to vyskytuje zřídka, jde pravděpodobně o cennou věc. (str. 56)

[...] nadbytečný oxid uhličitý pohltí sluneční teplo a bude vyhřívat atmosféru stejně jako pohlcuje teplo sklo na skleníku. (str. 58)

A pár perel ze Slovníčku:

Atmosféra: Směs plynů, mračen a prachu ve vrstvě vzduchu kolem Země.

Magnetické pole: Neviditelná síla kolem objektu, například okolo Země, která k němu přitahuje jiné objekty.

Megawatt: Jednotka výkonu, často používaná v elektrotechnice. Jeden megawatt se rovná jednomu miliónu wattů (běžná žárovka má spotřebu asi 100 wattů).

Podnebí: Dva protilehlé konce zemské osy známé jako severní a jižní pól.

Co zbývá na knize hodnotného? Snad hezké obrázky. Takže encyklopedie poslouží v lepším případě asi jako přepínač televizních kanálů a vyvolá v moderním dítěti, které přece už vidělo v rychlém sledu tolik obrázků, nejspíš jen pocit nudy. V horším případě si dítě zapamatuje, že žárovka má spotřebu asi 100 W, nebo zatouží vidět neviditelnou magnetickou sílu, která všechno přitahuje.