Naše malé pluviály

Je pochopitelné, že přírodní jevy vyvolávají zájem veřejnosti i odborných kruhů teprve tehdy, když zasahují do společenského konání. Takovým jevem bývají období sucha a vlhka.

Ke grafu 1: Klementinská řada srážek byla využita poprvé ve zpracování metodou dvojitého integrálu již r. 1953, kdy byla odhalena sekulární maxima a minima srážek.¹⁾ Ta jsou pravděpodobně ve vztahu k dlouhodobé (sekulární) sluneční aktivitě. Zdá se, že se to potvrdilo i ve zpracování povodní Vltavy a Labe v posledních téměř tisíci letech.²⁾

Graf č. 2 by mohl čtenáře dosti působivým způsobem utvrdit v názoru, že zde existuje kladná korelace mezi jedenáctiletými cykly slunečních skvrn a srážkami u nás. Sice Z. Vašků upozorňuje v tomto odstavci (ve střídání srážkově bohatých a srážkově chudých několikaletých období) i na korelaci opačnou. Určitá korelace za delší období není. Ve sdělení ³⁾ se vztah mezi ročními srážkami v celých Čechách za období více než sta let k cyklům sluneční aktivity vylučuje a případné prognózní využití nepotvrzuje.

Očekávání sekulárního srážkového maxima v budoucích 20–30 letech ve střední Evropě vyplynulo z řady prací publikovaných v minulých letech ¹⁾, ⁴⁾, ⁵⁾. Tento dlouhodobý srážkový cyklus je v opačném vztahu (v záporné korelaci) k dlouhodobému cyklu sluneční aktivity. Jaký charakter bude mít příštích 20 let, na to jsou různé názory. Pokud se prosadí i sluneční faktor (existují další), pak se nalézáme na počátku ještě delšího vlhkého období.

Je třeba připomenout, že jednotlivá krátká srážková katastrofální období nelze předpovědět ani na několik měsíců dopředu. To lze jen zhruba 3 dny předem. Můžeme ale předvídat delší období (kolem 20 let) s převažujícími extrémními srážkami. Nebude to naštěstí každý rok.