Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Člověk nemusí všemu rozumět

 |  5. 12. 1997
 |  Vesmír 76, 718, 1997/12

Mladá generace, vyspělá zkušenostmi těžkého období, nastupovala po válce s nadšením a nadějemi. Některým došlo brzy, jiným pozdě (a některým příliš pozdě), že se tyto vnější naděje nenaplní, že naopak nastává doba ještě temnější. Několik mladých malířů a sochařů, poválečných absolventů Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (z ateliérů prof. Filly a prof. Wagnera) reagovalo na situaci v polovině padesátých let tím, že se sdružili do skupiny, nejprve neveřejně (konfrontační výstava v ateliéru Čestmíra Kafky v r. 1955) a pak veřejně vystoupením jako skupina Trasa 54 v roce 1957. Hned po této výstavě se k nim připojil další jejich spolužák Karel Vaca. Antireakce na sebe nenechala dlouho čekat, moc si na umělce ‚posvítila‘. Hned z další výstavy v r. 1959 musela být odstraněna tři díla. Poslední výstava Trasy se uskutečnila v r. 1969.

Karel Vaca byl umělcem všestranného talentu: ilustrátor knih (141 ilustrací a knižních obálek), divadelní výtvarník (70 scénických výprav a kostýmních realizací) a slavných a mnohokrát oceněných plakátů, zvláště filmových (celkem jich bylo 341). To byl také způsob, jímž bylo možno se s Vacovou tvorbou setkávat. Skutečné těžiště jeho talentu bylo však v malbě – a tu jsme neměli téměř žádnou možnost vidět. Malba byla tím základem, na němž vyrůstala ostatní Vacova tvorba.

Vacovy obrazy bývají řazeny k abstrakci; už jednou jsem tady protestoval proti takovým dělením. Namalovaný džbán je přece abstrakcí: maluji něco jako něco. ‚Abstraktní‘ malíři malují to, co malují, a ne ‚jako‘ něco jiného. Ostatně co může být konkrétnějšího než barva? Jeden z nejkrásnějších Vacových obrazů se jmenuje Chvála barvě. Zde je jiná chvála barvě, tentokrát vyňatá z Jungmannova slovníku. Může být ještě něco konkrétnějšího?

Bělawá, běliznowá, blankytná, blatná, bledá, brčálowá, brunatná, cihlowá, citrinowá, čerwená, zbleda čerwená, z temna čerwená, duhowá, fialowá, gabkowitá, gablkowá, gatrowá, gitřnj, gasně čerwená (plamenná), gdulowá, hnědá, holubičkowá, holubj, hřebíčkowá, karmazinowá, kaštanowá, klihowá, králowská, kaumarowá, kolčawowá, krwawá, lasicowá, lauhowá, lwowá, medowá, měděná, mljčná, modrá, morautná, mrtwá, mramorowá, miniowá, myšj, náčerwená, nachowá, námodrá, názelená, nebeská, oblakowá, ohniwá, olegowá, oljwowá, olowěná, ořechowá, osmahlá, perlowá, pihawá, plawá, pobělawá, popelatá, pušpanowá, rudá, rusá, ryšawá, ryzj, sinalá, siwá sklenná, smolná, sněžná, střjbrná, střjbrowitá, šafránowá, šarlatowá, šediwá, šerá, temná, tmawá, tělná, třjslowá, uhelná, umrlčj, wodnj, woskowá, wraná, wlčatá (wlčj), zardělá, zelená, zemská, zlatá, železná, žlutá a g.

V souvislosti s Vacovou malířskou tvorbou se hovořívá o zapomínání (na těžkosti doby, na nemoc atd.). Myslím si, že to není zcela výstižné, že totiž jde spíše o rozpomínání. V katalogu výstavy Trasy v r. 1969 Karel Vaca napsal:

„Vzpomínám na dobu, kdy jako dítě usínám a slyším z vedlejšího pokoje rozhovor dospělých; rozhovor, který přichází z veliké dálky. Hlasy jsou nezřetelné, ale je to dobrý pocit, že někoho slyším; člověk nemusí všemu rozumět.“

Vánoce dospělých

Radostí dětem ohřejem si ruce

budem se usmívat a říkat

jsou tady vánoce

zatímco bílou nití zaobroubí mráz

to obnošené

co se roztřepilo za ta dlouhá léta


A budem trošku veselí

a trošku smutní

a trošku pobavení sami sebou

a ticho roztáhne svých deset prstů

před naše tváře

a zamrzne do opuštěných ulic


A teplá ramena stromečků

vtlaší se do oken až bezdětní

půjdou po večeři na procházku

a budou se držet za ruce

a budou si dětmi


a každý z těch dvou

se bude snažit být ten dospělejší

a pečovat o druhého

protože venku je kluzko

a uvnitř vánoce

Jan Skácel, Básně II, Blok, Brno 1996

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné