Evoluce hybridizací v akci

Není příliš snadné postřehnout vlastními smysly evoluční proces, jak už to u podobných unikátních historických jevů bývá. Protože evoluční biologie dosud nedisponuje strojem času, je třeba se o sledování evoluce při práci lstivě pokoušet nepřímými metodami. Geofyzik G. Goodfriend a paleontolog S. J. Gould nedávno uveřejnili studii, ve které popřeli nemožnost pohledu na evoluci kuchtící jednotlivé populace v zástěře u kuchyňské linky. Jde o analýzu nedávné čtvrtohorní historie plžů rodu Cerion na bahamském ostrově Great Inagua. Gould vykopal fosilní záznam nepřetržitě trvající 15 000 let, Goodfriend ho datoval radiokarbonovou metodou a metodou využívající racemizaci aminokyselin (viz Vesmír 72, 379, 1993/7). Tento fosilní záznam dokumentuje dvě evoluční změny, které jsou výsledkem hybridizace (křížení) mezi druhy rodu Cerion. V obou případech přetrvávaly hybridní populace po tisíce let i přes vymření jednoho z původních druhů. Dosud se nijak zvlášť nepředpokládalo, že by takto dlouho v čase existovaly hybridní populace. Gould si velmi libuje, protože má v ruce elegantní doklad evolučního procesu probíhajícího v podstatě na úrovni tisíců let a svědčícího tak ve prospěch teorie přerušovaných rovnováh, na níž se Gould podílel. Příběh rodu Cerion tak podle autorů poskytuje empirické pojítko mezi mikroevolucí a makroevolucí. Pozorované evoluční změny dokládají možnost vzniku stabilní novinky hybridizací a kladisti teď mohou jen doufat, že tenhle způsob evoluce není moc běžný. (Science 274, 1842 a 1894, 1997)