Aktuální číslo:

Urážka a pocta tímtéž slovem

| 5. 10. 1997

| Vesmír 76, 595, 1997/10

Označení husita je dnes vyslovováno s úctou, ale v době husitské bylo natolik hanlivé, že pro vyslance z Čech se na basilejském koncilu nesmělo použít (oni sami si říkali boží bojovníci nebo věrní Čechové).

Psohlavci je podle Jungmannova slovníku hanlivé pojmenování Tatarů a Turků, vrchnost tak říkala uživatelům chodského nářečí. Chodové se sami psohlavci nenazývali ani neměli psí hlavu na praporech (tu jim tam nakreslil až M. Aleš).

S úctou vyslovované pojmenování obránců Tobruku pouštní krysy vzniklo rovněž jako nadávka, pochází z úst přisluhovače nacistů W. Joyce, po válce v Anglii popraveného za velezradu. V tomto případě nadávku změnili v čestné označení sami obránci nepostrádající smysl pro humor. (Naše řeč 80, 113, 1997/3)

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

články autora