Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

František Duchoň

Nedožité sté narozeniny vědce, agrobiochemika, pedagoga
 |  5. 10. 1997
 |  Vesmír 76, 584, 1997/10

F. Duchoň je považován za našeho nejvýznamnějšího agrochemika století. Co v České republice i bývalém Československu v organické chemii představuje Votoček, v analytické chemii Tomíček, ve fyzikální chemii Heyrovský, v biochemii Koštíř, tím v agrochemii byl jednoznačně Duchoň.

Jako bezpartijní, charakterově rovný a věrný svému přesvědčení to neměl F. Duchoň po únoru 1948 lehké, zejména v 50. letech. Proto byl jmenován řádným profesorem pro obor agrochemie na Vysoké škole zemědělské v Praze až r. 1961. Tam pak zastával i významné akademické funkce – až po prorektora. Jako pedagog byl vynikající. Měl řečnické nadání a distingované osobité chování. Jeho vyjadřování vyznačující se jazykovou čistotou, vzpřímená postava, vždy náležité oblečení, tj. bílá košile s černým motýlkem, to vše vytvářelo osobnost vysokoškolského profesora par excellence.

F. Duchoň byl za každé situace svůj. Nikdy se neskláněl před vysokými autoritami proklamovanými v dané době. Výmluvným dokladem toho byla nebojácná, ale naprosto věcně podložená kritika tzv. revolučního systému hnojařského, který razil věhlasný německý ekonom Aereboe po první světové válce. Šlo v něm v podstatě o vytěsňování kyseliny fosforečné ze zásob v půdě, hlavně zvýšeným dusíkatým hnojením. Důvodem byl nedostatek peněz v Německu v době inflace na nákup fosforečných hnojiv z ciziny. Duchoň „Aereboeův revoluční systém hnojařský“ (Praha 1923) označil za nebezpečné vykořisťování půdy. Tato práce nalezla ohlas i v zahraničí a Aereboe nakonec od svého systému upustil.

Věcně s tím souvisí i Duchoňovo vystoupení proti berlínskému profesorovi Lemmermanovi, který nedostatek fosfátů po první světové válce chtěl nahrazovat kyselinou křemičitou. F. Duchoň prokázal vegetačními a polními pokusy, že křemík nemůže nahradit fosfor, nýbrž jenom v koloidní formě chrání rostlinám přístupnou kyselinu fosforečnou před jejím zvrháváním v půdě a tak zvyšuje její využití. Výsledky své práce uveřejnil také v časopise Zeitschrift für Pflanzenernährung, který redigoval právě Lemmerman. Ten pak jeho příspěvek dotčeně glosoval. Správnost Duchoňových výsledků potvrdili četní badatelé.

Z dob působení F. Duchoně ve funkci vedoucího Ústavu pro výživu rostlin pocházejí práce korigující Turgotův zákon o ubývajících výtěžcích z půdy, dále originální formulace zákona o hospodářské zastupitelnosti rostlinných živin a růstových faktorů vůbec, a konečně studie o aplikaci makrokvantové teorie při řešení vztahů mezi intenzitou výživy a výnosem plodin. Tím vším položil základy pro správnou výživu rostlin a vhodnou soustavu hnojení se zřetelem na klimatickopůdní podmínky. Na podkladě rozsáhlých vegetačních a polních pokusů prokázal, že naopak existuje zákon o přibývajících přírůstcích výnosů při počátečním stupňování intenzity všech faktorů, např. hnojení. Tím značně předstihl pozdější teze o nutnosti přísně rozlišovat výnosy od přírůstků a zákony přírodní od zákonů ekonomických. Hospodářskou zastupitelností vegetačních faktorů vysvětlil rozpory mezi vysokými výnosy a nedostatkem jediné skupiny faktorů (zvláště rostlinných živin) např. v době války. Nově formuloval zákon fyziologických vztahů, tj. že výnosy závisejí na tom faktoru, který je v dané soustavě nejvíce vzdálen od optima, čímž byl korigován klasický zákon Liebigův.

Nekompromisně a statečně se choval F. Duchoň i po únoru 1948, kdy československá věda byla silně poznamenána komunistickou ideologií. V té souvislosti si živě vybavuji jeho odmítavé stanovisko k Malcevovu bezorebnému systému hospodaření na půdě, k teorii Lepešinské o existenci života na bázi nebuněčné hmoty i k takzvaným progresivním vědeckým objevům T. D. Lysenka, popularizovaným u nás v 50. letech. Jeho věta „Víš, kamaráde, jsou to všechno slátaniny a pamflety, je mi z toho špatně, s chutí bych si odpliv’, ale mě nevohnou!“ mi zní v uších ještě dnes. Spolu s B. Seklou z Lékařské fakulty UK v Praze (viz Vesmír 70, 226, 1991/4) patřil mezi málo statečných, kteří se postavili plně na stranu K. Hrubého z Přírodovědecké fakulty UK, když hájil učení Mendelovo a za svůj kritický postoj vůči Lepešinské a Lysenkovi byl diskriminován.

Z průkopnických Duchoňových prací zmiňme zejména jeho studium otázky demineralizace našich půd, úlohy mikroelementů, nových forem průmyslových hnojiv (např. hnojiv kombinovaných a pomalu působících hnojiv dusíkatých na bázi močoviny) a využití odpadních hmot městských a průmyslových v komplexu s ochranou půdního fondu a prostředí. Tak na základě jeho výzkumů a pokusů i za jeho odborné účasti byl vybudován první závod na výrobu průmyslového kompostu „Vitahum“ z městských a průmyslových odpadů. Svými pokusy též prokázal možnost vhodného využití odpadních látek z výroby ledku vápenatého, síranových louhů a fosfátů s biogeny a flotačních odpadů chvaletických závodů k hnojivovým účelům.

Obrazem vědeckovýzkumné činnosti F. Duchoně v oboru výživy a hnojení rostlin, jeho komplexního pojetí celé této složité problematiky, je jeho obsáhlé encyklopedické monografické dílo Výživa a hnojení kulturních rostlin zemědělských (800 str., vyd. Čs. akademie zemědělská r. 1948). Kniha získala prvenství v národní soutěži o nejlepší odbornou zemědělskou publikaci a Ministerstvo zemědělství ji odměnilo stříbrnou plaketou Za zásluhy o zemědělství. V té době dílo představovalo světový unikát. Ostatně myslím, že u nás doma ani po 50 letech dosud nebylo překonáno.

FRANTIŠEK DUCHOŇ (20. 2. 1897 - 8. 11. 1975)


I když se narodil a zemřel v Praze, hlásil se k Příbramsku, odkud pocházeli jeho předkové. Po nich zřejmě zdědil lásku k přírodě a zemědělství. K svému agrárnímu původu se hrdě hlásil. To ovlivnilo i volbu jeho studia. Absolvoval Fakultu zemědělského a lesního inženýrství na ČVUT v Praze. V roce 1922 obhájil po přísném rigorózu u prof. J. Stoklasy doktorát z enzymologie na téma Kataláza indikátorem vitality semen kulturních rostlin a byl prohlášen doktorem věd technických. Již za studií pracoval v Ústavu prof. J. Stoklasy a později v Biochemickém ústavu Výzkumných ústavů pro výrobu rostlinnou v Praze. Koncem r. 1934 byl jmenován přednostou Ústavu pro výživu rostlin Státních výzkumných ústavů zemědělských v Praze a později i přednostou Svazu výzkumných ústavů zemědělských. Na Vysoké škole zemědělské v Praze působil od r. 1948 až do r. 1971.

Roku 1947 obhájil habilitační práci, o 10 let později "velký doktorát" (DrSc.) na téma Boj proti exportu rostlinných živin ve světle experimentálních prací a realizace výsledků tohoto výzkumu v praxi.

Ze všech etap svého života zanechal bohatý literární odkaz: více než 10 knižních titulů, přes 150 původních vědeckých prací a přes 1 300 článků, kritických studií, odborných pojednání a statí.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biografie

O autorovi

Josef Zahradníček

Doc. RNDr. Ing. Josef Zahradníček, CSc., (*1934) vystudoval Agronomickou fakultu VŠZ a Přírodovědeckou fakultu UK. Ve VÚC Praha, a.s., se zabývá výzkumem cukrovky se zaměřením na její fyziologii a technickou jakost.

Doporučujeme

Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...
Je na obzoru fit pilulka?

Je na obzoru fit pilulka? uzamčeno

Stanislav Rádl  |  2. 12. 2024
U řady onemocnění se nám kromě příslušné medikace od lékaře dostane také doporučení zvýšit svoji fyzickou aktivitu. Lze ji nahradit „zázračnou...