Červenec ve vědě

Nález planet v cizí galaxii?

Překvapivý nález ohlásil Rudy Schild z harvardského Smithsonova střediska pro astrofyziku v massachusettské Cambridži. Tvrdí, že pomocí důmyslné a složité úvahy lze prokázat existenci planet velikosti naší Země v jedné cizí galaxii, která není ničím významná, takže nemá ani své jméno. Je od nás vzdálena 4 miliardy světelných let směrem k souhvězdí Velkého vozu.

Často čteme o nesmírné náročnosti ověřování existence planet u těch blížších hvězd v Mléčné dráze a co tedy říci ke zvěsti, že můžeme „uvidět“ malou planetu vzdálenou od nás čtyři miliardy světelných let...

Galaxie je od nás skutečně tak daleko, že detaily v ní nejsme schopni rozpoznat, nicméně má se tu výhodně uplatňovat efekt gravitačních mikročoček. Galaxie totiž leží na spojnici Země se vzdáleným kvazarem Q 0957+561. Jeho světlo prosvětluje galaxii a změny v jasnosti mohou právě vypovídat o nespatřitelných podrobnostech stavby této galaxie. R. Schild monitoruje obrazy kvazaru už několik let. Jako gravitační čočky tu působí jednotlivé hvězdy galaxie, což se prozrazuje různě dlouhými proměnami svitu. A některé krátkodobé proměny působení mikročoček na obraz kvazaru je prý tedy možno objasnit existencí planet velikosti Země nebo Neptunu.

R. Schild hovoří o obrovském množství planet v této galaxii. Mělo by tak být možno odhalit planety i v mnoha dalších galaxiích. Valná část těchto planet má však podle jeho názoru opouštět své rodné hvědy, unikat do mezihvězdného prostoru a přidávat se tak k temné, neviditelné hmotě vesmíru.

Měsíc Ganyméd má výrazné magnetické pole?

Průzkum Jupiterova světa pomocí sondy Galileo pokračuje. 27. června proletěla stanice ve vzdálenosti 835 km od Jupiterova měsíce Ganyméda a změřila intenzitu magnetického pole pětkrát vyšší, než by měl vyvolávat magnetizmus samotného Jupitera.

Proč má tento měsíc magnetické pole? Má žhavé, roztavené železné jádro? Nebo je to působeno vnějším vlivem – proudy nabitých částic přicházejících z prostoru?

Sonda Galileo se k tomuto měsíci přiblíží ještě nejméně čtyřikrát a bude pátrat po severním a jižním magnetickém pólu Ganyméda. Ty by byly dostatečným důkazem o tom, že toto magnetické pole je vytvářeno samotným měsícem.

Hrozba Erosu

Možné srážky planetek se Zemí stále nedávají astronomům spát. P. Michel z francouzské observatoře na Azurovém pobřeží si propočítal s kolegy možnou hrozbu známé planetky 433, Erose, který byl až do r. 1932 po Měsíci nejbližším známým kosmickým tělesem. Jeho dráha leží mezi Zemí a Marsem. Ohrozit by nás mohl dost podstatně, vždyť jeho průměr činí 22 km.

Michel si pomocí odlišných počítačů i programů vypočítal celkem osm možných variant osudu Erose, který se k nám momentálně nepřibližuje blíž než na 20 milionů km.

Jedna z variant předpokládá, že by se tato planetka k nám mohla přiblížit na vzdálenost pouhých 150 000 km, a to za 550 000 let; dopadnout na nás by měla o dalších 590 000 let později.

Ostatní scénáře jsou méně pesimistické. Musíme mít ovšem na paměti, že už známe 150 planetek, které se k nám dostávají přibližně stejně blízko jako Eros, a že o mnoha dalších stále ještě nevíme.

Nešťastná 49. vteřina letu

Se spolehlivostí ruských raket nebyly v posledních letech zvláštní starosti, zvláště s raketou Sojuz U. V roce 1996 měla startovat desetkrát. 13. května vynášela z bajkonurského kosmodromu výzvědnou umělou družici Země Ministerstva obrany Ruské federace. Ve 49. vteřině však vybuchla. Nepodařilo se odhalit příčinu. Uvažovalo se mimo jiné o střetu rakety s nějakým velkým ptákem. Další start byl přenesen na severský kosmodrom Pleseck. Raketa Sojuz U vynášela 26. června opět výzvědnou družici, ve 49. vteřině po startu také vybuchla. Odborníci opět neodhalili příčinu havárie. Jednotliví výrobci pochopitelně popírají možnost nedostatečné pečlivosti své práce. Je výbuch ve 49. vteřině opravdu jen náhoda?

Letos už při vynášení umělých kosmických těles havarovaly čtyři ruské nosné rakety. Do objasnění příčin by neměly být rakety Sojuz U užívány. Pro dopravu kosmonautů na družicovou základnu se původně počítalo s upravenou modifikací, se Sojuzem U2, ten však nikdy neodstartoval, protože je dražší. Proto bylo letos v únoru kosmonautům Onufrijenkovi a Usačevovi sděleno, že poletí na starém typu rakety, a proto musí zhubnout o 6 kg a místo 4 kg osobních věcí si vzít sebou jen 1,5 kg.

V srpnu se má k Miru vydat i francouzská astronautka. Ani pro ni nebude nový typ rakety k dispzici, takže by měla letět na rizikovém Sojuzu U. A odváží se ji Rusové požádat o zhubnutí a o to, aby si nebrala s sebou žádné osobní potřeby?

Problém mají nyní rovněž Američané se svým raketoplánem Atlantis. Ten má 31. července odstartovat k Miru, kde od března žije americká astronautka Lucid Shannonová. Na ruské základně ji má vystřídat astronaut John Blaha. V polovině července se uvažovalo o tom, že výměna bude muset být odložena pro technické problémy s pomocnými raketovými motory na tuhé pohonné látky, které byly při startu 20. června poškozeny výfukovými plyny. Podobná závada způsobila r. 1986 zkázu raketoplánu Challenger.

Těhotným vesmír zakázán?

Lucid Shannonová má štěstí, že není těhotná. Zdá se, že lékaři budou zakazovat budoucím maminkám nejen kouřit, pít alkohol a brát některé léky, ale také létat do vesmíru. Dostáváme se tak do rozporu s mnohými sci-fi, kdy se ve vesmíru rodí nové generace astronautů, kteří mají navštěvovat planety jiných sluncí,

O výzkumu referovali psychobiologové J. Alberts a A. Runca z Univerzity v Indianě na červencovém zasedání Americké psychologické společnosti v San Francisku. Krysy 9 dnů po oplodnění byly vyslány v raketoplánu na 9 dnů do vesmíru, strávily tam 40 % svého těhotenství. Experiment probíhal v červnu 1995. Po dobu letu se zárodky vyvíjely obdobně jako u kontrolních krys na Zemi, které žily za stejných podmínek teploty i tlaku. Vesmírné krysy byly stejně aktivní a zdravé.

Po návratu na Zemi se však u obou skupin začaly projevovat rozdíly. Vesmírné krysy čekal daleko těžší porod, došlo u nich až ke stovce kontrakcí, dvakrát víc než u krys-pozemšťanek. Oslabení svalů bylo výrazné. Vesmírná mláďata byla gravitací dezorientována. Prokázalo se poznovu, že stav bez tíže působí nepříznivě na srdeční činnost zárodků. Takže závěr: Není problémem žít ve vesmíru, avšak bariérou je přechod ze stavu bez tíže nebo mikrogravitace k tíži zemského povrchu. Když se tvorové zrodí v kosmu, měli by tam zůstat po zbytek svého života...

Křivky nárůstu aidsu

Ve Vancouveru skončila v červenci každoroční vědecká konference, která vyvolává ve světovém tisku kupodivu stále ohlas, setkání 15 000 lékařů, vědců, sociologů, politiků, členů občanských hnutí nad problematikou aidsu.

V úvodní řeči ředitel programu OSN pro boj s virem HIV Peter Piot zchladil optimizmus mnohých účastníků, očekávajících prodloužení života pacientů pomocí nových kombinací léků. Do cesty se tu staví zjevněji vážný nepřítel – cena léků. Např. léčba jednoho Kanaďana nyní dosáhla ročně 145 000 dolarů. A to je suma naprosto nedostupná nemocným z rozvojových zemí. Počet nemocných přitom rychle vzrůstá především tam.

Američané počítají nyní s náklady na léky pro jednoho pacienta ve výši 15 400 dolarů. A když je dnes zasažen virem HIV každý třístý Američan, stává se z toho velké finanční břemeno i pro tak bohatou zemi, jako jsou USA.

Důsledky nemoci jsou stále tíživé. Jihoafrický ministr zdravotnictví Nkosazana Zuma předpokládá, že např. průměrný věk obyvatele Zambie se ze současných 60 let sníží vinou aidsu r. 2010 na 33 let.

Je velkým úspěchem, že dnešní lékové „kokteily“ dokáží snížit množství HIV v krvi až k hranici zjistitelnosti, ale – projeví se tato redukce viru opravdu dlouhodobě na zdravotním stavu pacienta? Neskryje se pouze a nevyrazí opět k útoku, když nemocný přestane brát léky?

90 % lidí zasažených virem HIV žije nyní v rozvojových zemích. Zvláště tragicky se vyvíjí situace v Indii. Ale ohroženy jsou i oblasti, které si dosud s nebezpečím aidsu příliš velké starosti nedělají (viz i výsledky výzkumů v našem tisku vypovídající o bezstarostnosti naší mládeže). Zatímco na západě Evropy je hlášeno 150 000 nemocných aidsem, v celé východní Evropě je jich jen 5 400. Ale právě i zde podle názorů účastníků konference čeká po pádu komunizmu časovaná bomba. Zástupkyně ukrajinského výboru pro aids se obává prudkého nárůstu nákazy u narkomanů. V r. 1995 nebyl zaznamenán u narkomanů v Oděse žádný případ infekce HIV, nyní však se zjišťuje až u 30,7 % příslušníků této skupiny. Tento výbuch připomíná situaci např. v Bangkoku, kde v průběhu osmdesátých let vzrostlo postižení narkomanů z nuly na 43 %. Přitom methadonový program je vzhledem k své drahotě pro Ukrajinu nerealizovatelný. Dodávání nových injekčních jehel narkomanům je dostupnější.

Alex Gromyko uvedl, že v Rusku existuje vysoká závislost výskytu aidsu a syfilidy. Zatímco v západní Evropě se teď evidují dva případy syfilidy na 100 000 obyvatel, v Rusku je to plných 172,1 nemocných. Je to nejvyšší výskyt v uplynulém půlstoletí. Naděje na zlepšení přitom podle Gromyka není – nezaměstnanost a platy, které klesly na 10 až 20 dolarů měsíčně, přímo nutí ruské ženy jít na ulice.

Jílek se naučil bojovat s herbicidy?

Firma Monsanto byla – jak se zdá – poražena opět přírodou. Značnou část svých zisků získává výrobou herbicidu Roundup, plných 1,5 miliardy dolarů z ročního zisku 9 miliard dolarů. Tento herbicid, glyfosfát, vyrábí Monsanto už dvacátý rok a donedávna mu žádný plevel neodolal. Herbicid působí tím, že blokuje v pleveli tvorbu životně důležitých aminokyselin. Za svůj úspěch vděčí i tomu, že má minimální účinky na životní prostředí, v půdě se rozkládá poměrně rychle.

Jako každoročně ho chtěl i loni použít farmář z jižní Austrálie před osetím svých polí. Bojoval pomocí tohoto herbicidu s jílkem vytrvalým, plevel však odolal a pole se nevyčistilo. Farmář proto poslal semena jílku Jimu Pratleyovi z Univerzity Charlese Sturta ve Wagga Wagga v Novém Jižním Walesu. Tam se skutečně ověřilo, že jílek vytrvalý je vůči glyfosfátu odolný.

Odolnost herbicidů je současným velkým problémem firem vyrábějících zemědělské chemikálie. Odolnost vůči glyfosfátu však nikdo neočekával. Jde o planý poplach, či nikoli? Příroda se proti nám dokáže bránit až neuvěřitelně.

Orlovci říční se vracejí do Anglie

Tento přehled se už podvakrát zmiňoval o návratu dravých ptáků do Británie. Nyní tu opět – po 150 letech – žijí orlovci říční. Naposledy tu hnízdili tito ptáci, větší než káňata a živící se pouze rybami, v r. 1843. Ze Skotska vymizeli r. 1900.

Ochrana přírody umožnila, aby se orlovci r. 1954 vrátili sami do Skotska. Nyní je tu evidováno na sto hnízdících párů. Zimu přežívají v západní Africe.

Ornitologové převezli 10. července sedm mláďat ze Skotska do rezervace Rutland Water východně od Leicesteru. Až povyrostou, dostanou na cestu do Afriky rádiové vysílačky podobné těm, kterými čeští vědci v rámci projektu Africká odysea označují letos už podruhé dva stejné černé čápy.

I mladí orlovci zůstanou v Africe patrně další dva roky, a pak se teprve vrátí k hnízdění do Anglie. Takže první hnízdo těchto krásných dravců by se mohlo objevit v Anglii koncem našeho desetiletí. Vědci jsou optimisté a věří, že pak bude orlovců dál přibývat.

Od ledna 1997 ve Francii žádný azbest

Francie se rozhodla zrušit veškerou výrobu azbestu a zakázat jeho užití. Závěrečná zpráva Státní lékařské výzkumné agentury došla k přesvědčení, že v tomto roce zemře ve Francii v důsledku dřívějšího vystavení azbestovým vláknům nejméně 1 950 lidí na plicní choroby, především rakovinu.

Studie potvrzuje nálezy britského výzkumu, který loni došel k závěru, že úmrtnost působením azbestu je nejvyšší u stavebních dělníků. Ohrožení může být prý větší, než si představujeme, protože ve statistice nejsou podchycena úmrtí pracovníků, kteří přišli do styku s azbestem v mládí a pak vykonávali zcela jinou profesi. Nicméně ve Spojeném království je možné azbest používat dál.

Jeden z autorů zprávy, epidemiolog M. Goldberg, konstatoval, že je to poprvé a patrně naposled v jeho životě, kdy zpráva, kterou sepsal, měla tak okamžitý zásadní účinek. Azbest bude možné ve Francii dál používat pouze na ohnivzdorné obleky, ale to pouze do doby, než se najde neškodný ochranný materiál.

V Grónsku poznovu do minulosti klimatu

O evropském a americkém vrtu do grónského ledovce s cílem získat obraz proměn podnebí v uplynulých statisících let se už dost psalo. Spojená Evropa podnikla vrt GRIP r. 1992 a Američané r. 1993. Znalost o dávné teplotě se získává rozborem proměn izotopů kyslíku v odvrtaném ledu.

Výsledky obou vrtů se shodují až do doby před 113 000 lety. Pak se v ledu, který vznikal před 125 000 lety, určovaná teplota velice odlišuje, a to přesto, že vrty od sebe dělí vzdálenost pouze 30 km.

Evropský vrt GRIP dokázal i velmi rychlé proměny teploty, např. pokles o plných 14 °C během pouhých 70 let. Americký GRISP 2 nepřinesl žádné svědectví o tak dramatických změnách.

Takže nový vrt, označený jako North GRIP, má rozhodnout o tom, který z výsledků je blíže pravdě. Měl by dojít do doby před 160 000 lety. Jeden z vedoucích projektu, Claus Hammer z Kodaňské univerzity, si myslí, že dnešní klima je velmi podobné tomu, které vládlo na Zemi před 113 000 – 125 000 lety.

Nenastal rozpor výsledků např. promícháním ledu? Vrt bude založen o 340 km severněji. Prozatím se oblast studuje pomocí radaru, aby se zaručilo, že tloušťka grónského ledu bude dostatečně mocná na to, aby tu mohly ležet vrstvy vzniklé před 160 000 lety.

Asie má víc vědců než Evropa

Svět se mění: svědčí o tom i překvapivá změna ve sféře vědy. Poprvé pracuje nyní víc vědců v Asii než v Evropě nebo v USA. Podle zprávy OSN zveřejněné v červenci umožňují nyní asijské státy výzkumnou práci 1 200 000 vědců a techniků, zatímco v Evropě je jich 1 100 000 a v Severní Americe 900 000. Nejvyšší počet asijských vědců na 10 000 obyvatel najdeme v Japonsku – 7, v Jižní Koreji je to 2,3, v Singapuru 1,8 a v Číně 1,6.

Samotný počet vědců samozřejmě šance dané země nepodmiňuje – připomeňme si 1 700 000 vědců bývalého SSSR, jehož systém hospodaření neumožňoval ani kvalitní rozvoj vědy, ani uplatnění jejích výsledků. Asijští tygři dokazují, co při vhodné politice mohou investice do vědy, zdravotnictví, výchovy i vzdělanosti vykonat. Tím hůře ovšem pro ty západní státy, které se naopak snaží na vědě ušetřit pod tlakem snahy zachovat své sociální a zdravotní programy.

Zpráva poukazuje na dosah správné strategie rozvoje srovnáním dvou zemí – Pákistánu a Jižní Koreje. Roku 1960 byly co do národního důchodu oba státy na stejné startovní čáře. Pákistán umožnil návštěvu základní školy 30 % svých dětí, Jižní Korea 94 %. Důsledek: v uplynulých 25 letech rostl jihokorejský národní produkt na jednoho obyvatele 3krát rychleji.

Kolik mají dávat firmy na vědu?

Snaha některých států Západu šetřit na výzkumu uvádí v život další a další rozbory, které by měly prokázat, že škudlit na vědě a nových technologiích je velice neprozíravé.

V Británii zveřejnili analýzu výdajů na výzkum a vývoj u 300 světových firem, které věnují nejvyšší podíl ze svých zisků na výzkum a vývoj. V průměru tyto výdaje činí 4,4 % ze zisku. Z 300 společností patří USA plných 123, Japonsku 76, Německu 23, Francii 20, Británii 18, Švýcarsku 12, Švédsku 8 a Holandsku 5.

Pořadí zemí podle toho, kolik procent ze zisku jejich společenosti vynakládají, je pochopitelně jiné. Za Švédskem s plnými 13 % následují Švýcarsko – 6,3 %, Holandsko – 5,3 %, Japonsko – 4,9 %, Německo – 4,3 %, USA – 4,2 %, Francie – 4% a Velká Británie 2,5 %.

Těchto 300 společností zvýšilo loni své výdaje na vědu v průměru o 5 %. Švédové přidali 21 %, Kanada, Německo a USA 11 %, Spojené království 4,2 %.

16 miliard dolarů na výzkum velrybího zpěvu?

Titulek zní velice pošetile, ale do určité míry odpovídá skutečnosti. V době studené války vytvořily USA rozsáhlou síť podmořských mikrofonů, aby mohly sledovat sovětské ponorky, které se tak často objevovaly u amerického pobřeží. Systém zvukového monitorování přišel na 16 miliard dolarů a na jeho provoz se každoročně vynakládalo koncem osmdesátých let 300 milionů dolarů. Zaměstnával na 2 400 důstojníků a techniků.

Co s tímto drahým vojenským zařízením dnes? Některé systémy jsou vyřazeny z provozu, pro jiné se hledá civilní uplatnění. Prostředků se přiděluje stále méně, obsluha už poklesla na třetinu původního stavu. Část je nyní určena k monitorování případných podmořských jaderných výbuchů, např. mikrofony v Atlantském oceánu „uslyšely“ nedávné francouzské pokusné atomové výbuchy ze vzdálenosti tisíců mil.

V „tichu“ oceánů můžeme slyšet stále velice mnoho – pohyby vln, praskání ledu, splývání ledovců z kontinentů a také – „zpěv“ velryb. O písních těchto tvorů psal už Aristoteles a současná věda to potvrzuje, hlasy velryb, které jsou často až jímavé a velmi rozmanité, zaznívají jako efektní součást rozhlasových či televizních pořadů.

Jeden z amerických důstojníků v důchodu, jenž v systému SOSUS působil po 16 let, si nyní založil firmu, která „privatizuje“ podvodní mikrofony u Bermud. Zachycené zvuky prodává jako studijní materiál univerzitám a oceánografickým pracovištím. Citlivost mikrofonů umožnila nyní např. sledovat modrou velrybu při její 2 000mílové plavbě od Bermudských ostrovů na jihozápad a zpět na základě jejích „písní“. Ty mají být pro jednotlivá zvířata tak specifické, že mohou být podle hlasů rozlišena.

V Ruské federaci ubylo obyvatelstva

Ruský ústřední tisk přinesl pozoruhodnou informaci: v r. 1995 ubylo v Rusku 330 000 obyvatel. A to situaci "nadlepšuje" návrat půlmilionu Rusů z jiných států bývalého SSSR, kde se nyní necítí dobře. Lidí neubylo pouze v Dagestánu, Ingušetii a Tyvě.

Úmrtnost vzrostla především ve věkových skupinách 20 – 49 let, přičemž úmrtnost mužů je čtyřikrát vyšší než žen. Průměrný Rus nyní umírá tři roky před penzí, žena jej přežije o 14 let, do 72. Srovnejme to s věkem dožití v Evropské unii, kde je pro muže 70 let a pro ženy 79. Demografická krize se projevuje zvláště v severních oblastech Ruska, v posledních čtyřech letech tu počet obyvatel poklesl o 5,5 %. Jaké jsou příčiny zvyšující se úmrtnosti v Ruské federaci? Úmrtí na nemoci krevního oběhu se od r. 1990 zvýšila 1,8krát. Sebevražednost v tomto pětiletí vzrostla 1,6krát, otrava alkoholem na 1,25krát, úmrtí na nemoci zažívacího ústrojí 1,8krát, na infekce a parazitární choroby 1,7krát. Roční přírůstek obyvatelstva  2,2 % v r. 1990 se proto postupně změnil až v úbytek – 5,8 %.