Schizofrenie jako vývojová porucha?

Podle únorového čísla časopisu Scientific American (274, 15, 1996/2) uspořádali David A. Silbersweig a Emily Sternová (původně z Lékařského centra Cornellovy univerzity, nyní však pracují v Hammersmithově nemocnici v Londýně) zajímavý pokus: vyšetřili 6 schizofrenních mužů, z nichž všichni měli sluchové halucinace a nereagovali na léčbu. Jeden z nich měl navíc halucinace zrakové. Umístili je do pozitronového emisního tomografu a požádali je, aby zmáčkli knoflík vždy ve chvíli, kdy se dostaví halucinace. 9. listopadu 1995 v Nature D. Silbersweig a E. Sternová oznámili, že sluchová kůra byla při halucinaci aktivní u všech. U muže, který měl navíc zrakové halucinace, se zvýšila také aktivita kůry odpovědné za koordinaci pohledu a zvuku. Všichni muži měli zvýšený krevní průtok ještě v jiných oblastech mozku, které jsou propojeny a podílejí se na integraci myšlení a emocí.

Významné je, že halucinující nevykazovali vyšší krevní průtok v oblastech používaných k rozlišení mezi vnějšími a vnitřními podněty. Carol Tammingová z Marylandského výkumného psychiatrického centra použila ke studiu vzniku halucinací ketamin, látku, která vyvolává psychotické příznaky jak u schizofreniků, tak u zdravých osob. Po jeho podání se na tomografu ukázala zvýšená aktivita v předním gyrus cingulatus (svazku vláken v bílé hmotě mozku) jak u schizofreniků, tak u normálních osob. Schizofrenici ovšem vykazovali mnohem větší zvýšení. C. Tammingová analyzovala účinek haloperidolu (antipsychotické látky). Haloperidol blokuje receptory v mozku, které vážou dopamin (neuropřenašeč podezřelý z klíčové role při rozvoji schizofrenie). Haloperidol podle očekávání snížil neuronální aktivitu ve frontálních (čelních) oblastech a v cingulatu, ale zvýšil krevní průtok v některých oblastech středního mozku. Schizofrenici také vykazovali odlišný vzorek aktivace mozku při rozlišování různých sluchových podnětů v porovnání s kontrolními osobami. Podle některých vědců gyrus cinguli u schizofreniků obsahuje méně GABA inhibičních (tlumivých) neuronů oproti kontrolním osobám. Tyto neurony pomáhají filtrovat přicházející podněty. Za poruchu inhibičních neuronů je do určité míry odpovědná i nadměrná dopaminergní regulace těchto neuronů. Antidopaminergním působením se blokují dopaminové receptory (čidla) na inhibičních neuronech a umožní tak těmto neuronům efektivnější činnost. Největší koncentrace přímých kontatků mezi inhibičními a dopaminovými vlákny u schizofreniků se ukázala být v druhé vrstvě gyrus cinguli, která se aktivně vyvíjí v období okolo narození. To nás znovu vrací k úvahám o komplikacích při porodu, které mohou nějakým způsobem zvýšit pravděpodobnost, že se u dítěte později projeví schizofrenie. K dnešnímu dni se tedy zdá, že schizofrenie je rozhodně neurovývojová porucha a že nejspíše zahrnuje chyby v propojení struktur, které zprostředkovávají zpracovávání informací.