Právo, zákony a právní vědomí

Každý má jistou představu o právu. Nejčastěji je spojena s určitými hodnotami: právo je v tomto pohledu něčím, co je správné, co zajišťuje řád a rovnováhu, co je spravedlivé. Jak ukazuje etymologie slov, která v různých jazycích právo označují, je takováto představa, vyjadřující ideu práva, velmi stará. Sotva si přitom uvědomujeme, že úlohu práva v lidské pospolitosti plně nevystihuje, že k tomu je zapotřebí ještě jiný zorný úhel. Vyjádřit to znamená popsat právo jinak: jako soustavu norem, tedy pravidel chování, která jsou vynucována veřejnou mocí.

Rozdíl mezi ideou práva a jeho právě vyslovenou definicí je výsledkem určitého myšlenkového vývoje, jehož kořeny nesahají příliš daleko nazpět a vycházejí zejména z evropského osvícenství.

Ještě jednu významnou, historicky podmíněnou skutečnost je třeba připomenout. Je jí rozdíl mezi takzvanou evropskou kontinentální právní kulturou a právní kulturou insulární, tedy anglosaskou či dnes angloamerickou. Kontinentální kultura se opírá o právo, které tvoří abstraktně formulované normy, vyhlášené státní mocí v legislativní podobě; hlavním pramenem práva na evropském kontinentě je proto zákon. Naopak anglosaská oblast buduje na takzvaném obyčejovém právu, které ztělesňují konkrétní soudní rozhodnutí; odráží vlastně prvotní podobu práva, neboť právo do lidských dějin vstupuje vždy především jako právo obyčejové, ne jako právo zákonné.

Zachovávat právo neznamená jen právo mocenskými prostředky vynucovat. K tomu, aby právo úspěšně regulovalo lidské vztahy, je třeba, aby bylo správně uplatňováno, aby bylo dobře a zdařile uváděno v život neboli aplikováno. Tam, kde rozhodujícím pramenem práva je zákon, jde o to, aby abstraktní legislativní pravidla byla vhodně v konkrétním případě použita. K tomu je ovšem třeba, aby jejich smysl byl správně postižen a vyložen. Rozhodující pro správnou aplikaci je výklad práva, jeho interpretace. Ta se řídí jistými pravidly, která umožňují, aby takovýto výklad nebyl jen strnulým lpěním na liteře zákona, aby měl jistý prostor a určitý akční rádius. Jen tak si můžeme vysvětlit, že některé zákony mohou úspěšně a blahodárně platit beze změny po určitou, a to i značně dlouhou dobu několika desetiletí, či dokonce staletí. K dosažení takovéhoto cíle musí být ovšem splněny i určité podmínky. Především je třeba jistá stabilizace vztahů v lidské společnosti, stejně jako dobrá funkce stabilizovaných mocenských orgánů správních, a zejména soudních. Zvláště pak je zapotřebí, aby tu byl splněn i jistý profesionální prvek, aby v daných podmínkách existovala skupina osob zabývajících se výlučně právem. Jinak řečeno, jde o úlohu právníků jako odborného profesního stavu. K úspěšnému působení práva není proto třeba nadměrné legislativy. K tomu, aby právo bylo dobré a dobře působilo, není nutno vydávat stále nové zákony; stačí často v mnoha případech zákony již existující dobře uplatnit a vyložit.

Právní vědomí je pojem teoretický; jako každá teoretická kategorie má ovšem také hluboký a mnohostranný význam praktický, jehož hranice si sotva hned běžně uvědomujeme. Ve svém nejširším rozsahu zahrnuje všechny představy, které lidé o právu mají, tedy všechny představy o tom, co právem je nebo co by právem být mělo. Idea práva i jeho další definice se tak v právním vědomí lidské pospolitosti pružně a plynule stýkají a prolínají.

Právní vědomí tak může – a také nepochybně musí – ovlivňovat způsob, jakým je právo uváděno v život, jakým je uplatňováno a zachováváno. Tím se tedy okruh otázek, které sledujeme, uzavírá. Ne však zcela. Právní vědomí je živé a je proto také měnlivé; je možno na ně působit a je možno je ovlivňovat. Působit na ně je možno především korektními a dobrými informacemi o tom, co je právem, co právní pravidla obsahují a co upravují. Právní propaganda má v tomto směru obrovský význam a její záměrné rozvíjení vede nepochybně k tomu, že úloha práva je posilována a respektována. Právní vědomí je ovšem možno utvářet i jinak. Značný význam mají především hodnoty, které daná pospolitost vyznává a které prosazuje. Ty – obrazně vyjádřeno – mohou platnému právu dodávat stále nové a nové životní síly, mohou doslova nalít nový obsah do starých nádob. Právní stát není proto jen striktním dodržováním zákonů, nýbrž i směřováním k jistým hodnotám, aniž tím je ovšem popřeno rychlé, spolehlivé a účinné působení jeho orgánů při aplikaci práva.