Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Mluví-li duše

 |  5. 5. 1996
 |  Vesmír 75, 298, 1996/5

Na jaře 1989 se uskutečnila v domě U kamenného zvonu (Galerie hl. m. Prahy) výstava umělců, kteří nastupovali začátkem sedmdesátých let, nazvaná Střední věk. (Fotografie na zadní stránce obálky je právě z této výstavy.) Do velkého katalogu napsali umělci sami něco jako svá vyznání. Stanislav Judl, který se už výstavy nedočkal, protože v únoru 1989 zemřel, napsal:

„Umění je něco tak podivného, že vlastně nikdo z nás neví, co to je. I já mám svá tušení umění. Nyní mi připadá, že umění nemohu hledat jinde než v překračování zdejšího. V mých slovech – v metafyzice. V paradoxu nevyřešitelných záhad, kde se nejvíce dotýkáme sebe. V té rozervě poznání a smyslu, do které padáme a zároveň je naší největší touhou. Tato touha byla vždy nějak spojena s nezávislostí na prostředí a vnitřní svobodou nahlédnutelnou také jako oběť. Bude to asi tím, že všechno ideální je zároveň nejisté a neprůkazné a do určité míry nejsoucí. Takže zbývající míru jsoucnosti je třeba prokazovat skrze to patrné, tedy fyzickou životní existenci.“

Můžeme říci zcela souběžně: Věda je něco tak podivného, že nikdo z nás neví, co to je. A podobně bychom mohli pokračovat: Nemůžeme ji hledat jinde než v překračování zdejšího; každá věda je založena na nějaké formě metafyziky a nebezpečí hrozí vždy, jestliže je vědomí této vztaženosti k metafyzice vytěsněno a nereflektováno. Hermann Weyl, velký německý matematik a filozof, napsal ve své knize Filozofie matematiky a přírodních věd (1927): „Bezprostředně prožívané je subjektivní a absolutní; a ať už je jakkoli mlhavé, je v této své mlhavosti dáno takto a ne jinak. Naproti tomu objektivní svět, s nímž musíme v našem praktickém životě neustále počítat a který se přírodní vědy pokoušejí získat v čistě krystalické podobě, je nutně relativní. A tato dvojice protikladů, subjektivní – absolutníobjektivní – relativní, se mi zdá obsahovat jednu z nejhlubších epistemologických pravd, které lze získat studiem přírody. Kdokoli chce absolutní, musí vzít v úvahu subjektivitu – vztaženost k já (Ichbezogenheit), a kdokoli touží po objektivitě, nemůže se vyhnout problému relativizmu.“

A zase si to můžeme přeložit do souběžných úvah o umění. V případě vědy (ale i umění) je problém v tom, že metafyzika nemůže být vědou, neboť sama by se musela vztahovat k něčemu metafyzickému ve svých základech. Robert Reininger napsal: „Metafyzika jako věda je nemožná, protože ačkoli je absolutno skutečně zakoušeno a z tohoto důvodu může být intuitivně pociťováno, přesto vzdoruje být vysloveno ve slovech. Neboť: Spricht die Seele, so spricht, ach!, schon die Seele nicht mehr. – Mluví-li duše, pak, ach!, už to není duše, co mluví.“

Vrány

...píšete-li v temnoty, jichž ortel zraje,

nesrozumitelných čísel taje,

mísíte-li do nich, dosud plaše,

sudby naše;

odkud úsilí, jež z útrob vzdychá,

a pak v duši naši plachost ticha

jako pláň, v níž přec se rozednívá,

teskná, tklivá?

Světla ztrácejí se do daleka,

duše v šeru k nadějím si kleká,

skrytým zářením jsou obetkány

černé vrány!

SUZANNE RENAUD

úryvek z básně

překlad Bohuslav Reynek

Dílo / Oevres

Romarin, 1995

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...