Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Mluví-li duše

 |  5. 5. 1996
 |  Vesmír 75, 298, 1996/5

Na jaře 1989 se uskutečnila v domě U kamenného zvonu (Galerie hl. m. Prahy) výstava umělců, kteří nastupovali začátkem sedmdesátých let, nazvaná Střední věk. (Fotografie na zadní stránce obálky je právě z této výstavy.) Do velkého katalogu napsali umělci sami něco jako svá vyznání. Stanislav Judl, který se už výstavy nedočkal, protože v únoru 1989 zemřel, napsal:

„Umění je něco tak podivného, že vlastně nikdo z nás neví, co to je. I já mám svá tušení umění. Nyní mi připadá, že umění nemohu hledat jinde než v překračování zdejšího. V mých slovech – v metafyzice. V paradoxu nevyřešitelných záhad, kde se nejvíce dotýkáme sebe. V té rozervě poznání a smyslu, do které padáme a zároveň je naší největší touhou. Tato touha byla vždy nějak spojena s nezávislostí na prostředí a vnitřní svobodou nahlédnutelnou také jako oběť. Bude to asi tím, že všechno ideální je zároveň nejisté a neprůkazné a do určité míry nejsoucí. Takže zbývající míru jsoucnosti je třeba prokazovat skrze to patrné, tedy fyzickou životní existenci.“

Můžeme říci zcela souběžně: Věda je něco tak podivného, že nikdo z nás neví, co to je. A podobně bychom mohli pokračovat: Nemůžeme ji hledat jinde než v překračování zdejšího; každá věda je založena na nějaké formě metafyziky a nebezpečí hrozí vždy, jestliže je vědomí této vztaženosti k metafyzice vytěsněno a nereflektováno. Hermann Weyl, velký německý matematik a filozof, napsal ve své knize Filozofie matematiky a přírodních věd (1927): „Bezprostředně prožívané je subjektivní a absolutní; a ať už je jakkoli mlhavé, je v této své mlhavosti dáno takto a ne jinak. Naproti tomu objektivní svět, s nímž musíme v našem praktickém životě neustále počítat a který se přírodní vědy pokoušejí získat v čistě krystalické podobě, je nutně relativní. A tato dvojice protikladů, subjektivní – absolutníobjektivní – relativní, se mi zdá obsahovat jednu z nejhlubších epistemologických pravd, které lze získat studiem přírody. Kdokoli chce absolutní, musí vzít v úvahu subjektivitu – vztaženost k já (Ichbezogenheit), a kdokoli touží po objektivitě, nemůže se vyhnout problému relativizmu.“

A zase si to můžeme přeložit do souběžných úvah o umění. V případě vědy (ale i umění) je problém v tom, že metafyzika nemůže být vědou, neboť sama by se musela vztahovat k něčemu metafyzickému ve svých základech. Robert Reininger napsal: „Metafyzika jako věda je nemožná, protože ačkoli je absolutno skutečně zakoušeno a z tohoto důvodu může být intuitivně pociťováno, přesto vzdoruje být vysloveno ve slovech. Neboť: Spricht die Seele, so spricht, ach!, schon die Seele nicht mehr. – Mluví-li duše, pak, ach!, už to není duše, co mluví.“

Vrány

...píšete-li v temnoty, jichž ortel zraje,

nesrozumitelných čísel taje,

mísíte-li do nich, dosud plaše,

sudby naše;

odkud úsilí, jež z útrob vzdychá,

a pak v duši naši plachost ticha

jako pláň, v níž přec se rozednívá,

teskná, tklivá?

Světla ztrácejí se do daleka,

duše v šeru k nadějím si kleká,

skrytým zářením jsou obetkány

černé vrány!

SUZANNE RENAUD

úryvek z básně

překlad Bohuslav Reynek

Dílo / Oevres

Romarin, 1995

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Ondřej Vrtiška  |  16. 7. 2018
Manželé Hana a Dalimil Dvořákovi se seznámili v laboratoři. A nebylo to naposledy, co zaujetí pro organickou chemii ovlivnilo jejich životy i mimo...
Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

John Smellie  |  16. 7. 2018
Antarktida je rozlehlá pustina pokrytá největším ledovým příkrovem světa, který obsahuje asi 90 % globálních zásob sladké vody. Funguje jako obří...
Ztracený potápník

Ztracený potápník uzamčeno

Josef Lhotský  |  16. 7. 2018
„Konference jsou od toho, abys tam navazoval styky a chlastal,“ řekl mi kdysi… — Povídka proplétající osudy tří velkých postav biologie.

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné