Hypoxie čínských dětí v Tibetu
| 5. 5. 1996Děti čínských kolonizátorů v Tibetu trpí závažnou hypoxií (nedostatkem kyslíku ve tkáních). Článek srovnávající vývoj tibetských a čínských dětí ve vysokých nadmořských výškách je možno vnímat mimo jiné jako obžalobu režimu, který nejen neváhá decimovat nepohodlný národ, ale jeho politika je nebezpečná i pro loajální občany.
Po r. 1951 začala kolonizace tibetské náhorní plošiny Číňany z nížin. Brzy poté byla u jejich dětí popsána tzv. horská nemoc novorozenců, která se projevuje dušností, cyanózou (modrofialovým zbarvením kůže), otokem obličeje, plicní hypertenzí (přetlakem) a pravostranným srdečním selháním. Řada čínských novorozenců umřela a nejedna čínská rodina se po narození dítěte raději vrátila do nižších poloh.
Společná studie čínských a amerických vědců odhalila to, co bylo možno očekávat: tibetští novorozenci, jejichž předkové zde žili před více než 25 tisíci lety, se patrně v důsledku genetické adaptace přizpůsobují nedostatku kyslíku lépe než potomci čínských kolonizátorů, kteří se sem přestěhovali v průměru dva roky před narozením dítěte. Čtrnáct z patnácti zkoumaných čínských novorozenců mělo opakované epizody cyanózy ve spánku, při kojení a při minimální námaze. Z patnácti tibetských dětí mělo opakovanou cyanózu pouze jedno. Nasycení krve kyslíkem bylo u čínských novorozenců vždy nižší než u tibetských, přestože se čínské děti rodily s vyššími hodnotami hemoglobinu než děti tibetské. Šest z patnácti zkoumaných čínských dětí muselo být přestěhováno do nižší nadmořské výšky.
Podobně jako v nedávno zveřejněném článku o epidemii optické neuropatie na Kubě, nejsou ani zde uvedená data dávána do souvislosti s politickým režimem, i když souvislost je zřejmá. Změnu politického kurzu Číny vůči Tibetu po zveřejnění uvedené studie lze však sotva očekávat. (The New England Journal of Medicine 333, 1248, 1995)
Sledujte nás na sociálních sítích