Hypoxie čínských dětí v Tibetu

Děti čínských kolonizátorů v Tibetu trpí závažnou hypoxií (nedostatkem kyslíku ve tkáních). Článek srovnávající vývoj tibetských a čínských dětí ve vysokých nadmořských výškách je možno vnímat mimo jiné jako obžalobu režimu, který nejen neváhá decimovat nepohodlný národ, ale jeho politika je nebezpečná i pro loajální občany.

Po r. 1951 začala kolonizace tibetské náhorní plošiny Číňany z nížin. Brzy poté byla u jejich dětí popsána tzv. horská nemoc novorozenců, která se projevuje dušností, cyanózou (modrofialovým zbarvením kůže), otokem obličeje, plicní hypertenzí (přetlakem) a pravostranným srdečním selháním. Řada čínských novorozenců umřela a nejedna čínská rodina se po narození dítěte raději vrátila do nižších poloh.

Společná studie čínských a amerických vědců odhalila to, co bylo možno očekávat: tibetští novorozenci, jejichž předkové zde žili před více než 25 tisíci lety, se patrně v důsledku genetické adaptace přizpůsobují nedostatku kyslíku lépe než potomci čínských kolonizátorů, kteří se sem přestěhovali v průměru dva roky před narozením dítěte. Čtrnáct z patnácti zkoumaných čínských novorozenců mělo opakované epizody cyanózy ve spánku, při kojení a při minimální námaze. Z patnácti tibetských dětí mělo opakovanou cyanózu pouze jedno. Nasycení krve kyslíkem bylo u čínských novorozenců vždy nižší než u tibetských, přestože se čínské děti rodily s vyššími hodnotami hemoglobinu než děti tibetské. Šest z patnácti zkoumaných čínských dětí muselo být přestěhováno do nižší nadmořské výšky.

Podobně jako v nedávno zveřejněném článku o epidemii optické neuropatie na Kubě, nejsou ani zde uvedená data dávána do souvislosti s politickým režimem, i když souvislost je zřejmá. Změnu politického kurzu Číny vůči Tibetu po zveřejnění uvedené studie lze však sotva očekávat. (The New England Journal of Medicine 333, 1248, 1995)