Medicína a informační superdálnice

Ve věku elektronických médií a počítačových sítí mnohé zavedené pojmy nabývají nového smyslu. Týká se to i publikování odborné literatury. Ještě před několika lety slovo „publikace“ předpokládalo prostředníka mezi autorem a čtenářem, jímž byl redaktor či vydavatel odborného časopisu. S rozšířením Internetu se kdokoli může stát sám sobě vydavatelem. Článek v New England Journal of Medicine upozorňuje na řadu nebezpečí, která v sobě taková praxe může skrývat.

Elektronické publikace vědeckých výsledků se prvně rozšířily zhruba před patnácti lety mezi fyziky, když spolu jednotliví vědci začali konzultovat předběžné výsledky svých výzkumů. Tyto takzvané „preprinty“ posléze začaly být shromažďovány v databázi obřího počítače v Los Alamos. Několik tisíc fyziků ze šedesáti zemí světa spolu každý den komunikuje prostřednictvím databáze tohoto počítače, což jim umožňuje nahrazovat starší výsledky pokusů novými a provádět změny v rukopisech, kdykoli uznají za vhodné.

To, co je užitečným prostředkem komunikace mezi odborníky na poměrně odlehlém poli teoretické fyziky, může se stát svrchovaně nebezpečnou záležitostí v medicíně, oboru sledovaném nejen odborníky, ale i veřejností. Kvalita medicínských informací, které je možno z Internetu získat, je přinejmenším pochybná. Řada jich je dokonce anonymních, zejména informace o riziku při užívání léků či o vlivu různých potravin na lidské zdraví. Autoři článku soudí, že Internet zatím slouží spíš k rozšiřování medicínských báchorek než k seriózní vědecké diskusi.

Domyšleno do důsledků to znamená, že neověřené či nedostatečně ověřené informace v Internetu mohou negativně ovlivnit rozhodování pacientů, kteří pak budou např. odmítat standardní terapii, nebo naopak začnou experimentovat s novým lékem bez vědomí lékaře. Přitom za neověřenou je nutno pokládat každou lékařskou studii, která neprošla odbornou diskusí. Je otázkou, jaké škody na poli lékařské osvěty mohou napáchat ambiciózní výzkumníci, kteří budou chtít výsledky svého bádání rozšířit co nejdříve, aniž vyčkají mínění svých kolegů. Uvedené věci jistě stojí za zamyšlení i u nás, kde je úroveň zdravovědných znalostí laické veřejnosti nízká a důvěra k různým „zázračným“ lékařským i léčitelským postupům vysoká. (The New England Journal of Medicine332, 1709, 1995)