Je to prostě zavedená praxe?

Přispěl jsem nedávno malým příspěvečkem do Vesmíru a rozhořčil se, jak byl můj konservativní pravopis – byť s korektními dubletami – redakcí předělán na -izmy, ­zofie a pod. Redakce mi sdělila, že se s tím nedá nic dělat, že je to prostě ve Vesmíru zavedená praxe.

Nejsem odborný jazykovědec, “jen″ uživatel jazyka včetně jeho písemné podoby. Přece si však myslím, že mám jako autor právo na svůj styl, a pravopis je součástí stylu. Mrzí mě, že právě Vesmír, který byl i za komunistů ostrůvkem relativní svobody a který teď je myšlenkově velmi otevřený, je tak paternalistický vůči svým autorům. Poněvadž to za mě řekli povolanější už lépe, dovoluji si Vám poslat příspěvek profesora Dokulila z Univerzitních novin Masarykovy univerzity, který vyjadřuje i mé stanovisko. (Pozn. red.: míněn filozof a politolog Miloš Dokulil, nikoli stejnojmenný bohemista; ve zmíněném příspěvku upozorňuje na rovnocennost dublet a pozastavuje se nad tím, že “nové″ je přece jen jaksi považováno za “správnější″.) Nedělám si nárok, abyste mi odpovídali; uvítal bych však, kdyby byl můj eventuální příští příspěvek pro Vesmír ponechán se svým konservativním pravopisem.

Odpověď redakce: V autorských rukopisech se nesetkáváme s pravopisnou normou ze dvou období, nýbrž nejméně ze tří. Málokdo přitom důsledně užívá jen jednu z nich, spíš se všelijak prolínají: někdo píše -izmy se -z- a filosofii se -s-, jiný si vybere např. theologii vedle kurzu... Z uvedeného je patrné, že takový chaos se nějakým způsobem usměrnit musí – podobně grafik vybírá jen některé typy písma, přestože i ty ostatní jsou samy o sobě správné. Svou roli tu hrají i praktické otázky. Jakou hlavu by asi musel mít korektor, kdyby byl každý článek psán jinou pravopisnou variantou?

Pro nová Pravidla jsme se rozhodli na radu našeho jazykového poradce, který svůj názor publikoval ve Vesmíru 72, 513, 1993/9. Zajímavé je zejména jeho srovnání pravopisných norem z r. 1902, 1913 a 1941, které staví celou problematiku do jiného světla. V lecčems totiž byl pravopis z r. 1913 “novější″ (fonetičtější) než pravopis z r. 1941.

Především nám jde o výstižnou, stylisticky i obsahově hodnotnou formulaci, a proto se otázkami staršího a novějšího pravopisu příliš nezabýváme. Snad lépe ukáže čas, které změny se vžily a které budeme cítit jako násilné i po letech.

Pavla Loucká