Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Dva sborníky o klimatu a jeho nebezpečích

 |  5. 12. 1996
 |  Vesmír 75, 696, 1996/12

To hlavní, nač chci upozornit je, že tyto sborníky existují, že jsou užitečné pro každého přírodovědce, který se ptá po budoucnosti, a že téměř nejdou sehnat, protože jsou tištěny s grantovou podporou - takže buď máte štěstí a znáte editory, kteří vám ochotně a zdarma (nemohou prodávat a dnes co není zboží, jakoby neexistovalo) sborník dají, nebo vůbec nedozvíte, že existuje. Poučení první: tiskoviny tištěné za grantové peníze by měly být prodejné, protože pak by bylo možné je distribuovat do prodejen. Editor by však neměl bohatnout, ale peníze vracet nazpět do fondu. Ještě jednodušší by bylo, kdyby podporující organizace zakoupila většinu nákladu, navrhla prodejní cenu a knihy či sborníky distribuovala do několika vybraných prodejen. Celý proces by šel ještě vylepšit tím, že část nákladu bychom někde vyměnili za podobné sborníky tištěné v jedné velmi nedostupné zemi - totiž na Slovensku, kam a zvláště odkud odeslat knihu - je větší problém než mezi ČR a Tasmánií. Nejjednodušší cesta a také nejčastěji využívaná, jak vozit vědecké knihy na Slovensko a ze Slovenska, je pašovat je. Tak jsme dopadli, my i oni.

Leč k výsledkům. Evropa je malá, a přesto má pět základních typů klimatu, takže co platí v jedné části Evropy, nemusí platit v jiné. Evropu nejde klimaticky sjednotit, ta fragmentovaná a priori. Např. Oecko se rozhodlo, že se bude ochlazovat, a to i přes globální oteplování. Totéž se děje v Arktidě. Hlavní mechanizmy klimatických změn jsou sluneční aktivita a mořské proudění . Klima pracuje s malými gradienty mezi mořem a pevninou. Ty určují směry proudění a ovlivňují vláhu. V posledních letech pozorujeme oteplení asi o stejné amplitudě jako oteplení na konci 18. století. Rovněž rostou srážky, a to asi o 10% oproti dlouhodobému normálu. Srážky nejvíc rostou v zimě a na jaře. To je špatné, protože když zaprší víc v suchých měsících, tak půda pojme velké množství vody.Je-li půdní rezervoár plný,. dál vzrůstá nebezpečí povodní. A díky tání sněhu je půdní vlhkost největší právě na konci zimy a v předjaří. Vždycky jsme si myslel, že počet extrémních stavů počasí, jako jsou sucha, zátopy, hurikány apod., v poslední době vzrůstá, ale pečlivá analýza C. Schuutmanse z Holandska říká, že to je pověra. Počasí bylo za posledních sto let stejně špatné jako dnes. Není víc extrémních stavů, je jen víc lidí a civilizace je zranitelnější.

A co čeká nás, v Čechách? V. Brůžek odpovídá, že nás nejspíš čeká studená a poněkud vlhčí klimatická oscilace o délce trvání možná až 50 let. Toto celkové vlhčí a studenější počasí bude pravděpodobně prostřídáno "normálními roky" v cyklu trvajícími 2 - 3, možná i 5 - 6 let. Já osobně V. Brůžkovi dost věřím, protože velmi podobný obrázek poskytuje klimatologická databáze J. Svobody, která postihuje změny posledního tisíciletí.

Maďaři se zase zaměřili na sucho. Panonská nížina, zasahující svými výběžky na Slovensko a jižní Moravu, je totiž z hlediska sucha velmi zranitelná. Pro Maďarsko bylo poslední desetiletí jedním z nejsušších. Je zdánlivě paradoxní varovat v jedné větě povodněmi a před suchem, ale je tomu tak. V jižní Evropě až někam po Brno se zvyšuje pravděpodobnost suchých až extrémně suchých let, zatímco v severní Evropě, tak někde od Moravských Budějovic, je třeba počítat se zvýšenými vodními stavy. Neznamená to, že katastrofa bude stíhat katastrofu, ale že se pravděpodobnost čehosi nekalého zvýšila tak o 10 - 20%. Důležité je, že když nějaká část klimatického systému překročí ve střední Evropě nějaký svůj parametr, jako jsou teplota, srážky či větrná růžice, tak po nějaké době začne reagovat - jak upozorňuje M. Hrádek - samotná země a množí se nám sesuvy, eroze půdy, dokonce může i na Prahu přijít tornádo, jak se stalo r. 1119 a 1950 (v Dolních Chabrech). Ovšem úplně poslední tornádo zvané Twister postihlo kino Lucernu v tomto roce. Možná, že i Steve Spielberg čte podobné sborníky jako my, jenže díky knihovně Kongresu se k nim dostane snadněji než pracovník sousedního ústavu téže Akademie věd.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Klimatologie
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Václav Cílek

RNDr. Václav Cílek (*1955) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Praze se zabývá zejména geologií kenozoika. Je autorem četných úspěšných knih, např. Krajiny vnitřní a vnější (2002), Makom. Kniha míst (2004), Borgesův svět (2007), Nejistý plamen. Průvodce ropným světem (s Martinem Kašíkem, 2007), Dýchat s ptáky (2008), Podzemní Praha. Jeskyně, doly, štoly, krypty a podzemní pískovny velké Prahy (s fotografy Milanem Korbou a Martinem Majerem, 2008), Orfeus. Kniha podzemních řek (2009). V roce 2009 se stal laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.
Cílek Václav

Doporučujeme

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Ondřej Vrtiška  |  12. 10. 2018
Co nám studium zaniklých civilizací může říct o té naší? I tomu se bude věnovat přednáška Učené společnosti ČR, kterou v úterý 16. října přednese...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné