Květen ve vědě

Planetka zmíněná v oddílu „Nepříjemní kosmičtí zvědavci“ má označení 1996 JA1 (ne tedy 1995...), to znamená, že jde o 26. planetku, objevenou letos v první polovině května. Písmenné značení se podle závažného systému vždy po roce opakuje a loňské těleso JA1 je podle dráhy typická planetka hlavního pásu mezi Marsem a Jupiterem. Čas největšího přiblížení k Zemi vychází na 16 hodin 34 minut UT (světového času) onoho 19. května (ne tedy 4 hodiny...) a to je i údaj uvedený v Marsdenově cirkuláři MPEC 1996-K04 z 18. května.

Jinak to byl skvělý úlovek projektu Bigelow Sky Survey (pánů T. B. Spahra, C. W. Hergenrothera a S. M. Larsona), zahájeného na arizonské Catalina Station r. 1992. BSS je docela zajímavá tím, že zatímco většina podobných hledacích projektů má hledací pole kolem opozice a kolem ekliptiky, zde se hledá v rozmezí 30 až 60 stupňů nad ekliptikou, a tedy je sice menší pravděpodobnost objevit nějakou planetku, ale když už se něco najde, je zase větší pravděpodobnost, že to bude těleso se zajímavou dráhou. Byl to i skvělý příklad a test využití WWW stránek Internetu pro koordinaci pozorování Near Earth Objects (zatím asi nejúspěšnější) profesionálními i amatérskými astronomy.

Byl to i velice zajímavý objekt na pozorování. Na Kleti jsme jej sledovali (tak jako mnoho jiných Zemi blízkých asteroidů a komet) CCD kamerou na 0,57m reflektoru, shodou okolností tentokrát jako vůbec první po arizonských objevitelích, od 16. května večer až do 19. května nad ránem, a okamžitě jsme odesílali spočítané přesné polohy Brianu Marsdenovi do Minor Planet Center na harvardskou Smithsonovu observatoř.

Je dobré, že se o blízkých návštěvnících z vesmíru zmiňujete, neboť dost lidí má dosud dojem, že planetky křižující dráhu Země jsou buď sci-fi, nebo nástroj astronomů ke strašení veřejnosti a následnému získávání finančních prostředků, a ne všichni si uvědomují, že ohrožení lidské civilizace přirozeným kosmickým tělesem je sice statisticky vzato malé, ale reálně existující.