Aktuální číslo:

2026/10

Téma měsíce:

Spojení

Obálka čísla

Edgar Allan Poe

 |  5. 11. 1996
 |  Vesmír 75, 654, 1996/11

je znám jako spisovatel tajuplných povídek a hororů, takže k němu jaksi i patří záhadná smrt 7. října 1849 v Baltimore. Mnoho lidí věří, že příčinou jeho smrti byl alkohol. Aby mohl dobře mluvit ve společnosti, potřeboval lehké povzbuzení. Encyklopedie Britannica 3 uvádí, že příčinou smrti byl mozkový nádor. Faktem je, že 3. října jej nalezli na ulici v bezvědomí. Drožkou jej odvezli do nemocnice. Protože toho dne byly volby a kandidáti se snažili ovlivnit výsledky voleb bezplatným nabízením alkoholických nápojů, předpokládalo se, že Poe byl jednoduše opilý. Lékaři v nemocnici si však povšimli, že z něj žádný alkohol cítit není. Když po třech dnech nabyl vědomí, přesto předpokládali, že jde o delirium tremens, a nabídli mu pití. Poe odmítl a po krátkém období jasného vědomí upadl do komatu a následujícího dne zemřel. Dr. Michael Benitez z lékařského střediska Marylandské univerzity v Baltimore přišel s novou diagnózou: vzteklina. Benitez vzal v úvahu, že Poe měl opiátové a alkoholové období. Rodina slavného spisovatele trvala na tom, že již nejméně šest měsíců před smrtí abstinoval. Benitez tvrdí, že způsob, jak Poe zemřel – zlepšení stavu a náhlý relaps – není konzistentní s alkoholem, ale právě se vzteklinou. Rovněž to, jak si ošetřující lékaři povšimli, že byl schopen pít vodu pouze s obtížemi, je charakteristické pro vzteklinu. Je také obvyklé, že oběti vztekliny umírají čtyři dny po projevu vážných symptomů. Podle Beniteze jej mohlo nakažené zvíře kousnout až rok před jeho smrtí. Poe byl milovníkem koček.

Aby však někdo dokázal, že příčinou jeho smrti byla vzteklina, musel by Poe být exhumován. „Pochybuji, že se zachovalo něco jiného než kosti. K tomu, abychom dokázali, že zemřel na vzteklinu, bychom potřebovali mít jeho nervové buňky,“ říká M. Benitez.

New Scientist 151, No. 2048, str. 21

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Medicína
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Jak se bakterie oddávají sexu?

Jak se bakterie oddávají sexu? uzamčeno

Pavel Payne  |  29. 9. 2026
Srovnání bakteriálních genomů ukázalo, že homologní rekombinace je u bakterií překvapivě častá. Známé mechanismy přenosu DNA však samy o sobě...
Pravidla buněčné spolupráce

Pravidla buněčné spolupráce

Jan Černý  |  29. 9. 2026
Buňky vznikly i díky tomu, že se membránou oddělily od okolního světa. Teprve když některé z těchto hranic začaly být řízeně prostupné, objevil se...
Cesta do Tibetu jako nástroj propagandy

Cesta do Tibetu jako nástroj propagandy uzamčeno

Jarmila Ptáčková  |  29. 9. 2026
V očekávání většiny cestujících do Tibetu se pravděpodobně objevují zasněžené hory, prastaré kláštery a tmavorudá roucha buddhistických mnichů....