Plastidy v lidských parazitech aneb výtrusovci jsou (trochu) zelení

Objev genů obvyklých pro fotosyntetické organely rostlin a řas u zástupců skupiny Apicomplexa způsobujících malarická onemocnění a toxoplazmózu vedl ke spekulacím, zda tyto organizmy mohou obsahovat pozůstatky plastidů. Dotyčné geny se vyskytují ve formě 35 kb mimojaderné maternálně dědičné kruhové DNA s architekturou podobnou plastidovému genomu. Doposud však nebylo známo, kde je tato DNA v buňce výtrusovců lokalizována. Nedávno byla v organizmu Toxoplasma gondii pomocí in situ hybridizace s vysokou rozlišovací schopností objevena organela obsahující množství transkriptu 16S ribozomálního genu RNA plastidového typu. Tuto organelu obklopovaly 2 až 3 membrány. Při dřívějším výzkumu tato organela neunikla pozornosti, avšak protože zdravý rozum napověděl, že výtrusovci (paraziti) přece nemohou mít plastidy, byla pojmenována řadou pozoruhodných termínů (Hohlzylinder, Golgi adjunct, große Vakuole mit kräftiger Wandung). Experimenty s Plasmodium falciparum odhalily existenci nápadně podobné struktury. Skupina Apicomplexa je blízce příbuzná skupině Dinoflagellata, totiž fotosyntetizujícím organizmům s funkčními plastidy, a myšlenka, že pozůstatek plastidu výtrusovců je odvozen od plastidu dinoflagelátů, nebude nijak divoká. Přítomnost plastidu ve výtrusovcích vcelku vysvětluje jejich zajímavou citlivost vůči jistým herbicidům a přípravkům inhibujícím funkčnost plastidů, role plastidů v metabolizmu výtrusovců však zůstává nadále nejasná. (Nature 381, 482, 1996)