J. VYTŘASOVÁ, J. MAZUROVÁ: Mikrobiologická kontrola v klinické a technické praxi.

Učebnice zahrnuje tradiční tematické okruhy mikrobiologie: charakteristiku mikrobiologie jako oboru, klasifikaci, morfologii, fyziologii, růst a rozmnožování mikroorganizmů, podíl mikroorganizmů na koloběhu prvků v přírodě, přehled serologických metod, charakter vztahu mikroorganizmů k hostiteli, průběh infekce, šíření nemocí, pokusy na zvířatech a antimikrobiální léky.

V úvodu se dočteme, že „existenci mikroorganizmů jako prvních živých organizmů na naší planetě dokazují četné objevy geologie a archeologie“. Paleontologové datují nejstarší pozůstatky mikroorganizmů stářím asi 3,8 miliardy let. Pod obr. 1 se dočteme, že pozůstatky primitivních bakterií jsou staré 3 miliony let, čtenář si připočte asi 3 miliardy. Vysvětlení pojmu mikroorganizmus nacházíme až jako informaci uvádějící výklad o členění mikrobiologie – v této souvislosti je uváděn růst jako jeden ze základních životních procesů. Růst není základním procesem, protože se vyskytuje i u neživých objektů.

Výklad o tom, že se různé obory, včetně mikrobiologie, člení na obecné a aplikované, může být pro čtenáře obtížněji pochopitelný, protože chybí vysvětlení, proč by se takto mikrobiologie měla členit, když mnohé dostupné učebnice ji člení především na obecnou a systematickou.

Chybně je uvedeno, že algologie je „nauka o řasách“, tzn. chybějí sinice. Chybí i jakákoliv zmínka o termínu fykologie. Lékařská a veterinární mikrobiologie jsou popsány společně jako jediný obor.

Kapitola „Dělení mikroorganizmů“ se nezabývá proliferací, ale tříděním. Je uvedeno třídění dle nároků na živiny, dle způsobu získávání energie, dle nároků na kyslík, ale nejsou připojeny informace o třídění bakterií dle tvarů. Podkapitola s věcně chybným názvem „Zařazení mikroorganizmů v živých soustavách“ obsahuje jednoduché schéma třídění mikroskopických buněčných a nebuněčných živých soustav z pohledu taxonomie. Použité schéma zčásti nekoresponduje s předchozím schématem členění mikrobiologie a nenacházíme v něm cyanofágy a archebakterie. Riketsie jsou vyčleněny mimo bakterie a jejich vyčlenění je zdůrazněno komentářem. (V dalších kapitolách jsou riketsie naopak uváděny mezi bakteriemi!)

Tabulka s přehledem stupňů taxonomické hodnoty v kapitole o taxonomii mikroorganizmů je neúplná, najdeme v ní jen koncovky pro řád a čeleď. Zmíněna je klasifikace bakterií a hub, ostatní skupiny mikroorganizmů jsou najednou bez vysvětlení opominuty. Při třídění kvasinek jsou jednou zmíněny Endomycetes, podruhé jsou vynechány, a uvedeny Basidiomycetes. Ve výkladu o členění hub se opakuje neúplné tvrzení, že mykologie se zabývá houbami, tj. kvasinkami a plísněmi. Používání výlučně českých (někdy i archaických) názvů pro některé taxony a výlučně odborných názvů pro některé jiné taxony naznačuje přinejmenším nepromyšlené používání terminologie.

Kapitola „Cytologie mikroorganizmů“ zahrnuje v jedné ze tří podkapitol popis nebuněčných bakteriofágů. Zda je tato chyba důsledkem neznalosti pojmu cytologie (nauka o buňce), nebo neznalosti toho, že bakteriofág není buněčný organizmus, nelze tušit.

Pojetí mikrobiologie jako součásti analytické chemie se projevilo jako nepříliš šťastné. Na současnou českou učebnici o mikrobiologické kontrole si asi ještě budeme muset počkat. V rozporu s titulem je publikace spíše nepříliš zdařilým pokusem o obecnou a lékařskou mikrobiologii. V tomto směru jsou však v českých knihovnách zdařilejší práce.