Aktuální číslo:

2019/12

Téma měsíce:

Odpady

Devonský útes u Koněprus

(Vesmír 73, 618, 1994/11)
 |  5. 8. 1995
 |  Vesmír 74, 424, 1995/8

Nechci upřít prof. Chlupáčovi snahu o záchranu geologicky cenných území Českého krasu, která se v současné době nacházejí v blízkosti nebo v samém ohnisku těžby vápenců v gigantickém velkolomu Čertovy schody. Při hlubším pohledu na podané informace a na učiněné závěry se nemohu zbavit dojmu, že pan profesor (asi neúmyslně) činí problém těžby vápenců nepříliš průhledným a straní z nepochopitelných důvodů některým oblastem průmyslu a jiným nikoli.

Není pravda, že se vápence v poslední době překotně těží. Podle posledních materiálů vydaných Ministerstvem pro životní prostředí ČR se těžba vápenců (obzvláště vysokoprocentních) snížila v ČR oproti roku 1988 až o 40 % (u vápenců pro cementářské účely je to "jen" o 27 %). Také překotnost těžby je termín zavádějící. Těžaři musí těžit pouze podle licence, která je dočasná (pokud vím, zatím na Čertových schodech do r. 2005) a podle stanovených kvót. Nikterak nehájím ty, kteří exploatují (a devastují) krajinu, byť i na základě platných zákonů. Pouze nevidím při pohledu na hrůznou ránu do krajiny, kterou ukazuje doprovodná fotografie k článku, vůbec žádný rozdíl mezi těžbou pro ("ušlechtilé") potřeby potravinářského a farmaceutického (chemického) průmyslu a "zatraceníhodnou" těžbou pro cement. I z dalších důvodů mi není jasné, proč je v příspěvku prof. Chlupáče stále považována těžba pro chemický a potravinářský průmysl za jaksi hájenou ("... Protože jde o vápence výjimečně chemicky čisté, měly by být využívány skutečně jen pro odpovídající náročné účely...")? Ví pisatel, kolik stovek zbytečných druhů léků a kosmetických přípravků spolyká tisíce tun kvalitních vápenců? Je například výroba cukru a s ní spojená spotřeba vysokoprocentních vápenců v našich zeměpisných šířkách rozumná? O druhotném znečištění z chemických výrob ani nemluvě. Myslím, že se najde mnoho takových, kteří považují za potřebnou i výrobu cementu a vápna pro rekonstrukci zdevastovaného bytového fondu a obnovu památek.

Po důkladném seznámení s problematikou těžby vápenců jsem si jist pouze jedním. Že je nutno nejen osvětově, ale především prostřednictvím osvětových norem dát na vědomí podnikatelům ve vápenickém a cementářském průmyslu najevo, že některé krajinné celky budou prostě pro jakoukoli těžbu nepřístupné. Pouze dohoda a součinnost těžařů, vědců a ochranářů nemůže problém rozřešit. Jasné slovo musí dát právní norma, která určí kolik a kde těžit, kolik a čeho vyvážet. Podklady pro legislativu pak musí dát samozřejmě odborníci (jako např. prof. Chlupáč, o jehož erudici nelze vůbec pochybovat). Ti by se však měli zdržet jakýchkoli stanovisek ve vztahu, pro které odvětví průmyslu je vápenec vhodná surovina a pro které ne. Svět obchodu a průmyslu totiž žádné takové kategorie s preferencemi neuznává a slyší-li, že těžit je možno, najde vždy dostatek argumentů proti dílčím omezením. Pro ochranu přírody není ve skutečnosti až tak důležité, k čemu je vlastně těžká surovina potřeba, pokud samotnou těžbu zákony povolují a podnikatelé na základě řádných licencí těží. Spotřebovanou krajinu i s přírodními památkami nikdo nenahradí. Bohužel, jedním z argumentů těžebních společností je i naše nedůslednost v užívání odborných termínů. Ačkoli by Koněpruský útes, stejně jako další přírodovědné unikáty a pozoruhodnosti, rozhodně neměl být zničen, je v článku pro jedinečný krajinný jev použit termín "ložisko cenné suroviny".

Na závěr je třeba nahlas a otevřeně říci, že žádné tvrdší zákonné opatření k zastavení nebo výraznému omezení těžby není dnes k dispozici. Zatím jsou dobývací prostor v Českém krasu i licence řádně schváleny, mezi jinými i Ministerstvem životního prostředí ČR.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí

O autorovi

Martin Braniš

Prof. RNDr. Martin Braniš, CSc., (*1952) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Působí jako vědecko-pedagogický pracovník v Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK. Ve své vědecké práci se věnuje hlavně problematice kvality ovzduší. Zabývá se též širšími souvislostmi lokálních, regionálních a globálních problémů a metodickými aspekty environmentálního vzdělávání. Mimo akademickou půdu působí jako lektor v neziskovém sektoru.

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla. V případě...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné