Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Korespondence českých neslyšících

 |  5. 7. 1995
 |  Vesmír 74, 415, 1995/7

Čeština je pro české neslyšící cizím jazykem docela jinak než např. pro české jazykové menšiny. Příslušníci jazykové menšiny se mezi sebou ústně i písemně dorozumívají ve své mateřštině a čeština jim slouží jen k navázání kontaktu s "většinou". Neslyšící však mají v písemném styku omezené možnosti i při dorozumívání uvnitř menšiny. Znakový jazyk v psané podobě neexistuje a neslyšící si proto dopisují v "jazyce většiny".

Dopisy českých neslyšících se vyznačují ornamentálností jak po stránce výtvarné (vybarvená písmena, vysvětlující kresbičky), tak v užívání ustálených obratů, mnohdy dost deformovaných. Ojedinělé nejsou ani případy, kdy květnaté slovní obraty nahrazují celé sdělení – jejich jediným cílem je navázat kontakt.

Gramaticky bývají dopisy většinou tak nesprávné, že při prvním čtení je těžké rozpoznat, co vůbec chtěl pisatel sdělit. Jindy naopak obsahují věty gramaticky až nápadně bezchybné, které však postrádají návaznost, jsou to vlastně jen citované vzory. Za citování lze považovat také případy, kdy se jedno slovo objevuje často v jediném tvaru bez ohledu na pozici ve větě. Např. pro kino je představitelem významu tvar kině (všichni šli do kině).

V dopisech také bývají citovány celé pasáže převzaté z obdrženého dopisu, stává se, že pisatel převezme text včetně oslovení (Anča oslovuje adresátku jiného jména "Milá Ančo", protože tak bývá oslovována v dopisech, které ona sama dostává, a o sobě samé píše ve 3. osobě, protože tak o ní píší jiní).

Předmětná stránka sdělování je v česky psané komunikaci neslyšících odsunuta do pozadí, do popředí vystupuje stránka intersubjektivní – udržení a rozvíjení kontaktu, akt posílání a dostávání dopisů jako prestižní záležitost. (Slovo a slovesnost 56, 23, 1995/1)

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Tři sestry postmoderních válek

Tři sestry postmoderních válek

Eva Bobůrková  |  4. 6. 2018
Mohli to být i vaši sousedi, ale teď to jsou váleční zabijáci. Proč jdou tito chlapi do války? Jiní muži jdou zase vydělávat do ciziny a v rodné...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné