Aktuální číslo:

2020/9

Téma měsíce:

30 let CTS

Korespondence českých neslyšících

 |  5. 7. 1995
 |  Vesmír 74, 415, 1995/7

Čeština je pro české neslyšící cizím jazykem docela jinak než např. pro české jazykové menšiny. Příslušníci jazykové menšiny se mezi sebou ústně i písemně dorozumívají ve své mateřštině a čeština jim slouží jen k navázání kontaktu s "většinou". Neslyšící však mají v písemném styku omezené možnosti i při dorozumívání uvnitř menšiny. Znakový jazyk v psané podobě neexistuje a neslyšící si proto dopisují v "jazyce většiny".

Dopisy českých neslyšících se vyznačují ornamentálností jak po stránce výtvarné (vybarvená písmena, vysvětlující kresbičky), tak v užívání ustálených obratů, mnohdy dost deformovaných. Ojedinělé nejsou ani případy, kdy květnaté slovní obraty nahrazují celé sdělení – jejich jediným cílem je navázat kontakt.

Gramaticky bývají dopisy většinou tak nesprávné, že při prvním čtení je těžké rozpoznat, co vůbec chtěl pisatel sdělit. Jindy naopak obsahují věty gramaticky až nápadně bezchybné, které však postrádají návaznost, jsou to vlastně jen citované vzory. Za citování lze považovat také případy, kdy se jedno slovo objevuje často v jediném tvaru bez ohledu na pozici ve větě. Např. pro kino je představitelem významu tvar kině (všichni šli do kině).

V dopisech také bývají citovány celé pasáže převzaté z obdrženého dopisu, stává se, že pisatel převezme text včetně oslovení (Anča oslovuje adresátku jiného jména "Milá Ančo", protože tak bývá oslovována v dopisech, které ona sama dostává, a o sobě samé píše ve 3. osobě, protože tak o ní píší jiní).

Předmětná stránka sdělování je v česky psané komunikaci neslyšících odsunuta do pozadí, do popředí vystupuje stránka intersubjektivní – udržení a rozvíjení kontaktu, akt posílání a dostávání dopisů jako prestižní záležitost. (Slovo a slovesnost 56, 23, 1995/1)

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Sukcese mrtvoly pro mne končí kostrou

Sukcese mrtvoly pro mne končí kostrou

Ondřej Vrtiška  |  7. 9. 2020
Forenzní entomologie pomáhá kriminalistům určit dobu a místo smrti, odhalit manipulaci s tělem a rekonstruovat události, k nimž došlo třeba i před...
Arény pravěku a rituální krajina pod Řípem

Arény pravěku a rituální krajina pod Řípem

Jan Turek  |  7. 9. 2020
V naší krajině se skrývají tajemství předků, která nelze pouhým okem spatřit, a přesto jejich pozůstatky dokážeme odhalit jako kamínky dávno...
Kreativní mozek novozélandského rošťáka

Kreativní mozek novozélandského rošťáka uzamčeno

Pavel Pipek  |  7. 9. 2020
Je to „drzoun“ s pronikavým intelektem. Jeho hlas i bezstarostná hravost v nás vyvolávají smích, vynalézavost při destrukci lidských výrobků...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné