Aktuální číslo:

2018/11

Téma měsíce:

Psychosomatika

Procitnutí

(Ad Vesmír 74, 228, 1995/4)
 |  5. 6. 1995
 |  Vesmír 74, 304, 1995/6

Konečně jsem se dozvěděl, co vlastně asi míní Z. Neubauer, když řekne, že není darwinista. J. Chalupský to řekl sympaticky otevřeně a bez zbytečné slovní mlhy: Evoluce neprobíhá na základě spontánní variability a přírodního výběru, ale je výsledkem předem připraveného plánu "něčeho, co je nekonečně moudřejší, zkušenější a znalejší vesmírného dění, než někteří dnešní do sebe zahledění biologové". Hlavním argumentem je pro J. Chalupského to, že je přece proti zdravému rozumu, že by věci jako ochmýřená semínka, mouchy odolné proti DDT, vačnatci podobní placentálům a spousta jiných úžasných věcí mohly vzniknout jinak než "zázrakem". J. Chalupský přitom (již méně sympaticky) několikrát hodnotí zastánce "konvenčních" názorů jako prostoduché zaslepence.

Myslím, že skoro každého v životě mnohokrát napadlo, že ta či ona úžasná věc v přírodě přece nemohla vzniknout "spontánně" na základě nějakých hloupých mutací v DNA a přírodního výběru. Musím říci, že mně připadají ještě neuvěřitelnější i ty nejzákladnější projevy života: je přece proti "zdravému rozumu", že může spontánně fungovat ta složitá mašinérie desítek kooperujících fantasticky složitých molekul při replikaci DNA, nebo tisíců molekul při dělení buňky - zázrak! I ta nejjednodušší bakterie připadá "zdravému rozumu" jako neuvěřitelná konstrukce ze sci-fi. Pro "zdravý rozum" je ještě tak přijatelná spontánní existence látky jako chlorid sodný nebo kyselina octová, ale možná už ne molekul tak složitých, jako vitamin B 12 nebo třeba i ten nejjednodušší protein.

Samozřejmě, že celý svět a život zvlášť je jeden velký zázrak, ale jeho podstata je v tom, že se řídí úžasnými přírodními zákony, které všechny tyhle věci umožňují, ačkoli se to našemu rozumu zdá někdy neuvěřitelné. Věřím, že v našem světě "nevybuchují" všelijaké autonomní zázraky typu: v Austrálii chybělo k dokonalosti něco jako krtek (nebo pištec nezdobený - hlásím se o cenu J. Zrzavého!), proto se náhle zjevil; nebo - fouká hodně vítr, proto se účelně objeví semínka opatřená padáčky. Něco takového jsem se v raném dětství učil z učebnice obsahující velký portrét Trofima Denisoviče, i když ten vycházel z jiných ideových pozic než naši biologičtí mystikové z Viničné ulice.

Samozřejmě, že je zcela legitimní otázka, jestli mutace vznikají pouze náhodně a spontánně bez zpětné vazby na vlivy prostředí a selekční faktory, nebo jestli určitá stresová situace indukuje podstatně zvýšenou frekvenci různých typů mutací a jaké jsou mechanizmy, které mohou takové "adaptivni" či "cílené" mutace vyvolávat (viz několik článků v posledním čísle Science z 21. 4. 1995). Dobrým příkladem takových dějů, které vedou k "účelným" mutacím, je také proces tzv. afinitní maturace B-lymfocytů resp. protilátek, které produkují: po setkání B-lymfocytu s antigenem dojde za optimálních podmínek ke stimulaci proliferace a diferenciace, během níž se mimo jiné mimořádně zvýší rychlost mutací v omezených úsecích genů kódujících protilátkové molekuly. Ze vznikajících mutantů jsou pak selektovány ty, které produkují optimální protilátky, tj. ty, které nejlépe vážou antigen. Mechanizmus tohoto děje je bohužel zatím nejasný.

Myslím, že je velmi pošetilé zavádět do dnešní biologie "zázraky" jako nezbytnost k vysvětlení jevů, které se nám zdají "neuvěřitelné". Jediné, co nakonec povede k žádoucímu cíli - tj. co nejlepšímu našemu porozumění přírodě - je trpělivé studium a experimentování. Věřím, že jsme teprve někde na začátku seriózního poznání molekulární podstaty dějů v živých organizmech a že nás ještě čeká spousta objevů mechanizmů, o kterých nemáme ani tušení.

Připadá mi, že lidé, kteří potřebují k vysvětlení našeho světa různé "parciální zázraky", jimiž podle potřeby do dění hmotného světa občas zasahuje něco jiného, jako by neviděli ten univerzální "generální zázrak" konzistentně působících přírodních zákonů, které jsou, jak věřím, přístupné lidskému poznání a jejichž plodem je i samo lidské myšlení a vědomí. Jiná otázka ovšem je, kde se tyhle fascinující a "zázračné" zákony a úžasná hmota vzaly a co se za nimi skrývá. Ale to už není biologie.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie

O autorovi

Václav Hořejší

Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. V Ústavu molekulární genetiky AV ČR, v. v. i., který od roku 2005 řídí a kde je vedoucím oddělení molekulární imunologie, se zabývá povrchovými a signalizačními molekulami buněk imunitního systému. Přednáší imunologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze.
Hořejší Václav

Doporučujeme

Závan kance

Závan kance

Oldřich Lapčík  |  5. 11. 2018
Možná jste to už také zažili. Maso máte od osvědčeného řezníka, vypadalo dobře, určitě bylo čerstvé. Tak proč, u všech všudy, přes vložené...
Je psychosomatika obchod s deštěm?

Je psychosomatika obchod s deštěm?

Vladislav Chvála  |  5. 11. 2018
Nedávné kauzy pochybných léčebných praktik, které zveřejnila Česká televize, rozbouřila odbornou i laickou veřejnost. Jsou všechny ty pokusy...
Hlubokomořské pytlíky vody

Hlubokomořské pytlíky vody uzamčeno

Adam Petrusek, Zuzana Musilová  |  5. 11. 2018
Jak jsou některé rostliny, ryby, žraloci a korýši schopni přežít několik kilometrů pod hladinou oceánů – v hloubce, kde je teplota vody velmi...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné