O vědě, taxonomii a mokele mbembe

Rozlišme nejprve mezi vědou (způsobem poznání založeném na empirii a experimentální ověřitelnosti) a jednoduchou taxonomií (pouhým popisem, pojmenováním a předběžným utříděním). V tomto smyslu práce o nutriční hodnotě liány molombo, kterou by se mělo mokele mbembe živit, není vědou, ale popisem, tedy taxonomií. A zde je možná paradox: vždy, když pojednáváme o procesech nebo předmětech, které vnímáme (měříme), pak neprovozujeme vědu, leč taxonomii (mám na mysli onu jednoduchou alfa-taxonomii). Například výrony plynů tryskajících z jádra galaxie můžeme pozorovat, měřit a výsledky poté zapsat (což je taxonomie), a teprve poté se pokoušet o vysvětlení domněnkou o černé díře (což je věda). Vůbec se nebojím srovnat popis velkolepého kosmického jevu dejme tomu s popisem nového druhu brouka. V zásadě jde o totéž.

Znamená to, že pozorujeme-li proces (výron plynů), pak vědecky zkoumáme předmět, případně jiný proces, který je jeho příčinou (černá díra) a který patrně ve skutečnosti nikdy nepoznáme. Naopak známe-li předmět (např. druh zvířete), pak můžeme vytvářet vědecké hypotézy o procesech, které jej utvářely (např. o jeho fylogenezi). Také v tomto případě se pravdu nikdy nedovíme.

Vědu můžeme proto v jistém smyslu skutečně považovat za bádání o jakýchsi chimérických "mokele mbembe", o jejichž pravé podstatě nikdy skutečnou pravdu nezjistíme. Lépe řečeno, nemůžeme si být nikdy jisti, zda to, co se domníváme, je skutečně pravda. Hypotézy můžeme jen definitivně (?) vyvracet, ale nikdy ne definitivně potvrdit. Příklad: známe hypotézu, že lochneská příšera existuje. Před lety kdosi spočítal, že úživnost jezera Ness zdaleka nestačí pro život více než desetimetrové Nessie a tím je existence příšery vyvrácena. Omyl. Přícházím zde s hypotézou, že pokožka Nessie obsahuje chlorofyl, ona si vesele fotosyntetizuje a tak si žije. Je to nesmysl, ale nevyvratitelný - dokud Nessie nechytíme, samozřejmě.

Může se ovšem stát, že onen hypotetický předmět nebo proces je posléze skutečně slavně nalezen, změřen, zvážen, detailně popsán a systematicky zařazen. To však, jak už bylo zmíněno, není věda, ale taxonomie. A tak triumfem vědy a vyvrcholoním úsilí skutečného vědce (který popisnou taxonomií často pohrdá) může být zase a opět taxonomie. Ta byla již na začátku vědeckého bádání. Rozdíl mezi kryptozoologií a zoologií je totiž asi v tom, že věda (zoologie) potřebuje neprve něco známého (předmět nebo proces), aby mohla vytvářet hypotézy o neznámém, kdežto pseudověda (kryptozoologie) směřuje od neznámého (mokele mbembe) k neznámému (jeho potrava, systematické zařazení apod.).

A tak to shrňme: Věda je, když ... známe proces (předmět) a zkoumáme jiný neznámý proces nebo předmět; vždy však vycházíme z popisu a pojmenování neboli taxonomie známého. V pseudovědě neznáme na počátku ani proces, ani předmět, ale přesto vyslovujeme domněnky o neznámém. Je tedy pseudověda vědou bez taxonomického základu. (Dnešní taxonomie ovšem zdaleka není jen tou jednoduchou popisnou disciplínou, jak jsme si ji vylíčili v předchozím textu. Kladistická metodika je nástrojem, který badateli umožňuje vytvářet hypotézy a taky je řádně testovat.)

Je-li tomu tak, pak se vás táži, milé grantové agentury, proč tolik pohrdáte taxonomií a nedáváte jí více podpory? Je-li popis a systém základem vědy (a jsem přesvědčen, že je) a někdy i jejím vyvrcholením, pak eliminace taxonomie z českých vědeckých luhů a hájů může v mnoha oborech vyústit v to, že bez solidního prvotního taxonomického počinku mohou mít práce příchuť pseudovědeckého blábolení.