Josef Charvát a jeho svět

Neděle 9. června 1957 (dokončení z předchozího čísla)

Málem jsem zapomněl na státní ceny: v medicině ji dostal doc. Špaček za to, že operoval několik aneurysmat srdcí: operace je vymyšlena americkými chirurgy, prováděna v řadě amerických ústavů. Špaček, pokud vím, dělal asi 3 - 4 operace. Ať žije laureát státní ceny. Je to přece jen úžasné, jak vyspělé vědátory máme. (Připomnělo mi to anekdotu z okupace, když jsme četli, že Slovenský stát vstoupil do válečného stavu s USA. Citovalo se záhlaví novin Slovensko vyhlásilo vojnu Amerike. Svet sa triase .) Nyní tedy svět s úžasem četl, že byly v Praze vykonány 3 operace na srdci a odměněny státní cenou (tuším 40 000 Kčs).

Nedávno si naši pozvali sovětského ministra kultury (jméno jsem zapomněl, ač v novinách o něm denně psali) a nakonec bylo velké shromáždění v Kolovratském paláci, se spisovateli a umělci. Přišel taky Zápotocký, ne jako prezident, ale jako spisovatel, za kterého se sám považuje, načež se cítí oprávněn, ba povinen mluvit do kultury. Diskutovalo se o socialistickém realismu. Nezval byl zcela bezostyšně hubatý, řekl, že socialistický realismus je nesmysl a že umělec vůbec nesnese politická pouta, a co se jeho týče, on že je vlastně anarchista, protože ten je absolutně svobodný. Načež Toníček Zápotocký mluvil ušlechtilé řeči v prvním pádě uměleckém, až si přítomní začali uvědomovat, že to asi bude skleróza mozkových cév. Štěpánek řekl sovětskému ministru, že ještě před 1. světovou válkou Rusko tvořilo umělce, před kterými padal svět na kolena. Proč nyní, za 40 let existence SSSR, nevznikl ani jeden (krom reprodukčních)? Načež pan ministr odpověděl, že opravdu to tak je, ale že neví proč. Toto vše (a mnohem ostřejší) se dálo za předsednictví pana ministra Kahudy, za účasti Štolla (z něhož si všichni kumštýři dělají legraci, že se musí vždy nejdřív zeptat maminky, co tomu říká, a pak teprve vysloví nějaké mínění). Toníček asi opravdu ztrácí soudnost, protože před několika dny mluvil 3 hodiny (!!!) k vysokoškolské mládeži o tom, jaká má být (!!!). Přesně řečeno to bylo 5. t.m., a den předtím přišel za mnou na kliniku posel s číslovanou vstupenkou na podpis. Vrátil jsem to, řka že nemám čas, a nešel jsem. Zatím se mi kvůli tomu nic nestalo, ač ovšem v mém kádrovém posudku přibyl další kaňour.

Naše pošta je znamenitá. Dr. Soumar byl nyní v Moskvě. Navštívil mimo jiné Šereševského, jehož první otázka byla: Nač zemřel prof. Charvát? Zkrátka mi v lednu psal, ale z Prahy došel dopis zpět s poznámkou Nedoručitelno, adresát zemřel.

Zlenice, sobota 27. července 1957

Už desátý den prší proudem, takže je Sázava rozvodněná, místo cest jsou klouzavá bahniska a dole v hale topíme jak v zimě. Předtím byla tropická vedra. Ani nevím, co je lepší. Letos špatně zabírám do práce. Už loni mi to moc nešlo, ale přece jen jsem trochu zabral. Letos za 14 dní ještě nic.

Nekouřím od 18. dubna, tedy asi 3 a půl měsíce, a stále mi to ještě chybí. Zejména u psacího stolu.

Máme za sebou návštěvu Chruščova a Bulganina - povinnou účast ve špalíru atd. - ale lidu to bylo myslím celkem volné, okna zdobena nebyla, jen domy, z donucení, a ještě ne všecky. Šeptá se, že prý oba věrozvěsti přišli žádat hlavu Toníčka Zápotockého, Širokého a Kopeckého. Ovšem bezpečného se nic neví.

Zvýšili mi činži - i když jsem si do bytu připočetl Ivanu (která u nás ovšem opravdu bydlí), stoupla mi měsíční činže (bez topení) z dosavadních 602 Kč na skoro 1300. Je to ten famózní poplatek z nadměrných bytů . Měrné je 12 čtverečních metrů na hlavu. Toto ještě mohu zaplatit, protože ordinace započtená do bytu se čítá jednoduše - kdyby mi byli metráž počítali dvakrát, bylo by to vyšlo asi na 3000 měsíčně a to už bych neutáhl.

Mám tu víc volných chvil než práce, a tak se přece jen dostanu víc k přemýšlení. Je než jediný problém, který mne trápí: komunismus ano, či ne? Ne proto, že bych chtěl dezertovat od svého vyznavačství osobní svobody, ale že bych chtěl vědět, kam jde svět. Přece jen mám málo kontaktu se svobodnými lidmi. Ondy mne napadlo, že se snad tato věc vůbec nedá řešit válkou mezi Západem a Východem. Snad to musí uzrát v Rusku samém. Snad musí dřív právě tam vyrůst generace, které začnou usilovat o svobodu, kde už nebude tuhé kádrování, prušácká stranická disciplina, rozhodování polovzdělanců, snobismus kultu proletariátu, stádnost a insektismus zřízení s královnou matkou v čele úlu atd. Když jsem nedávno četl, že sesadili Molotova, Kaganoviče a toho třetího (pozn. red.: míněn Malenkov), moc jsem toužil, abych znal pozadí. Je to jen další nelítostný kremelský boj o moc, nebo se tu opravdu likvidují poslední stalinovci a začíná volnější éra? V Maďarsku se zatím vraždí a zatýká, vládne tam rudý teror jak za Bély Kuhna. V Polsku naopak se všecko uvolňuje. Z nás si každý dělá legraci, protože my jsme ze všech satelitů ti nejkomunističtější. Proč národ, který přece jen není hloupý, ani líný, tak tupě jde za Toníčkem, Venouškem a ostatními (mimochodem, po návštěvě obou věrozvěstů je nejvyšší figurou u nás Novotný)? Je za tím vším strach z Německa? Cožpak naši lidi nepochopili, že Beneš naletěl na válečnou sovětskou intriku s vystěhováním Němců? Nevím, kdo to tehdy v Kremlu rozhodl, ale byl to ďábelsky chytrý člověk. Věděl, že 1) rozhořčený národ bude vidět v násilném vystěhování Sudeťáků spravedlivý dějinný čin a bude tleskat tomu, kdo to bude hned prosazovat, tj. komunistům, 2) věděl dále, že jak to jednou provedeme, jsme do smrti zavázáni Východu, protože Německo se zvedne a bude to chtít zpět, a nikdo jiný než Rusové nám nemůže poskytnout pomoc. Totéž provedli Polákům. Anglie už jasně prohlásila, že východní hranice Německa (tj. Odru - Nisu) nikdy negarantovala, to že si udělali Rusáci. Amerika rovněž nepodepsala. A jak my, tak Poláci jsme dnes chtíce nechtíce vázáni na Rusy, nebo musíme vydat Němcům to, co měli před válkou. Vlastně se divím Polákům, že jsou tak odrzlí, že se Rusům vzpírají. Opravdu věří, že se ubrání Němcům sami? Jednou už tomu věřili, v roce 1939, a byli rozbiti na hadry za pár týdnů. Teď začínají stejně - drzí k Rusům, vyzývavě výsměšní vůči nám.

Neděle, 10. listopadu 1957

Moc věcí se zatím událo. Překvapil mne náhlou smrtí prof. Neuwirt, zubař, infarktem. Nato stejně zahynul starý profesor Rudolf Vanýsek (v Mariánských Lázních, kam nejel chudák na léčení, ale na  brigádu , aby si něco vydělal a měl zadarmo letní byt - bylo mu asi 85 let, nevím přesně, ale takto tam jezdí i jiní mladíci , jako 87letý Vacek, o něco mladší Cmunt atd). Pak dostal infarkt pardubický profesor Řehoř a pražský profesor-penzista Hynek, ale oba přežili.

Nemine týdne, aby nebyla nějaká špionážní aféra. Nedávno zatkli mého starého známého Dr. Šrámka v Berouně, nemám ponětí proč, ale říká se, že to bylo nějaké moc rozvětvené spiknutí. Vůbec je spiknutí na spiknutí a věci, až se člověk diví. Viz např. když si policie přišla pro mého asistenta Dr. Hugo Poláka, výtečného odborníka - ale ten prý zas lítá v nějakých nedovolených machinacích se zahraničními léky (má dítě, jeho žena-lékařka nedostala v Praze zaměstnání, plat nestačil, a tak si asi přivydělával - chtěl se ženou na 2 roky do Jemenu, jen aby si nějak finančně pomohl).

V létě byl světový kongres psychiatrů v Curychu po mnoha létech, naši se také chystali. Ale předseda kongresu Bleuler napsal Rusům, aby nejezdili, že nálada ve Švýcařích je tak protiruská (švýcarští účastníci festivalu mládeže v Moskvě byli po návratu zmláceni), že jim nemůže zaručit bezpečnost. Vše se to ještě vztahuje k maďarským událostem. Když se naši dověděli, že Rusové nejedou, odřekli také, jako jediná lidová demokracie, která tak pilně leze Rusům do pr... (Poláci, Maďaři, Rumuni atd. všichni jeli a nic jim nevadilo, že Rusáci byli nežádoucí). U nás se o odřeknutí zasloužil předseda vědecké rady prof. Lukáš a vedoucí delegace prof. Janota - na věčnou paměť.

Senzací bylo vykopnutí Žukova. Poslali ho do Albánie a Jugoslávie na státní návštěvu, aby byl z domu - zatím vše tajně ujednali s maršálem Malinovským a když se Žukov vrátil, za půl hodiny po příletu ho sesadili, vyloučili, nechali udělat sebepokání atd. Jak je to dávno, co Žukov zachránil Chruščova? Chruščov byl ve Finsku, zatím ho sesadili, vládu převzali Molotov, Malenkov a Kaganovič. Chruščov se vrátil, měl několikahodinovou úpěnlivou řeč v politbyru, ale nepřesvědčil, a když to s ním bylo moc špatné, obrátil se nakonec na Žukova. Ten se jménem armády postavil za Chruščova a tak byl naopak vykopnut Malenkov a spol. Nyní tedy Chruščov odstranil Žukova, který mu byl moc silným společníkem a jehož se bál. Boj je nelítostný - snad se však (na rozdíl od stalinské éry) méně popravuje (nebo se to aspoň nehlásí). U nás však stalinismus vzrůstá bez ohledů na to, co se děje v SSSR. Např. mi nedávno vyhodili od zkoušky Šonku na marx-leninismus za to, že neuměl doslova dogmata (šlo o zcela vedlejší věc, Šonka předložil kandidátskou práci, a teď musí osvědčit, že je pokrokového smýšlení - zkouška z marx-leninismu pro nestraníky bývala formálností, najednou začínají non-komunisty stírat). Taky Andreje Gjuriče nevzali na chemii, ač byl jeho otec popraven od Němců, ale neuspěl v komunismu.

Senzací tisku jsou sovětské rakety (satelity), ale je na ně už taky moc vtipů. Např. jak Měsíc s údivem kouká, že z SSSR vyletělo nové nebeské těleso, a začíná s ním konverzaci Govorite po rusky? . Ozve se Ich verstehe nicht (narážka, že rakety konstruovali odvlečení němečtí odborníci, kteří na Peenemünde navrhovali V-2 a byli i s laboratořemi zajati a odvezeni do Ruska).

Nebo že raketa s rámusem spadla v ČSR - narazila totiž na naši vysokou životní úroveň. Atd.

Neděle, 12. ledna 1958

Začínám psát své nepravidelné záznamy na menším formátu. Nový rok je ve znamení zostření komunistického útlaku, protože si nové vedení (tj. Novotný) usmyslilo, že v tomto roce dokončí u nás jako první z lido-demo států socialismus. Hned po Novém roce to začalo na všech stranách. Zavolali si doktory a suše jim oznámili, že ruší soukromé ordinace. Dali jim týden lhůtu na likvidování. Vypravoval mi to např. Jirka Šnajdr nebo docent Filip z Poděbrad. Ve fabrikách se zase připravuje nová úprava mezd, ale na aktivech a kolektivech mají takovou bouři odporu, že si ještě netroufali to provést naveliko, a čekají až po 10. výročí vítězného února . Na vysokých školách se Kahuda (ministr) vyjádřil, že vyčistí školy od zpátečnických živlů a Fučík (prorektor, takto docent interní mediciny u Prusíka) řekl, že napříště se musí při jmenování respektovat v první řadě politická a stranická stránka věci. Následkem toho ho jiný docent a taho času děkan naší fakulty Trávníček zkrátka navrhl rovnou na profesora interní mediciny. Fučík je osobně patrně hodný člověk, ale medicinsky je to úplná nula a už jeho habilitace byla jen z politických důvodů a pak pro jeho jméno. Trávníček je taky v první řadě politik - jeho disertace o nervovém řízení krvetvorby byla vysloveně slabá. Jeden politik tedy navrhne a víceméně jmenuje profesorem druhého politika a vědecká rada fakulty (bývalý sbor) se to doví z úst děkana, že to bude provedeno. To vše ostatní jsou formality (nikdo se neptá, zda je vhodný, atd). Tato neomalenost přímo uráží. Je to jen pokračování jiných nevlídných činů, např. zřízení nové chirurgické kliniky a jmenování profesora, aniž se kdokoli ptal fakulty - viz Pavrovský a III. chirurgie, o nichž jsme se dočetli v novinách! Žádné hlasování na fakultě, žádné referáty, odůvodňování atd. Pavrovský by byl ostatně propadl, poněvadž je nula. Ale už před tím Jirásek svého času navrhl 3 své lidi na docenturu: dva hladce prošli, třetí, Pastorová propadla. Načež jmenována byla ministerstvem Pastorová a ti dva nikoli.

Něco se také chystá na Jiráska. U Pelců jsme se dověděli, že Fierlinger někde prošeptl, že už je hotovo pensionování Jiráskovo - bylo mu začátkem léta 70 let. Zákonně má jít do penze, ale ministerstvo může u vynikajících pracovníků penzionování neprovést - viz Buriana (76 let), Zahradníčka (76 let), Diviše (72 roky), Přecechtěla (dtto) atd. Jestli tedy Jiráska jako akademika přece jen dají do penze, je to čin nevlídný. Jiný takový nevlídný čin je, že mu nedali vyznamenání: byl navržen někdy v únoru na Řád republiky k sedmdesátce - dodnes nedostal nic, ač jej ihned k sedmdesátce dostal Diviš, Přecechtěl aj. Jako akademik to měl mít vlastně nesporné, ale někde je zakopán pes. Mně by to bylo jedno, ale Jirásek byl vždy vztahovačný, vždy byl ublížen, já myslím, že z toho dostane infarkt myokardu. (U mne byl taky zakopán pes: vím, že jsem byl ve stejné době jako Jirásek navržen taky na Řád republiky, a to jak fakultou, tak Ministerstvem zdravotnictví, a také prezidiem Akademie, a měl jsem to dostat už v srpnu při šedesátce, jako to při šedesátce dostal např. Jaroslav Procházka nebo Weber. Ale někde to shodili a udělali z toho jen Řád práce (jako mají krmičky vepřů atd.) a protáhli to až do samých Vánoc. Zatím jsem se nedověděl, komu jsem tak moc vadil, a je mi to upřímně jedno. Ač to bylo všude v tisku, P.T. publiku to bylo taky jedno: všeho všudy jsem nedostal ani 40 blahopřání (k šedesátce se jich sešlo asi 400 písemně a o osobních ani nemluvím) - čili nikdo to moc zvlášť neocení.

Máme menší doktorský skandál. Dr. Hlava, neurolog a psychiatr, podruhé ženatý (ona byla kadeřnice) byl prý nalezen opilý na schodech domu, kde bydlí se svou ženou, a nechán 3 dny doma, prý až se z toho probere. Pak prý konečně zavolala panička záchranku, že muž dostal infarkt - ale lékaři, který přijel, se to nezdálo a dal ho odvézt na III. chirurgii, kde hned umřel. Václav Jedlička při pitvě našel přeražená 3 žebra a přetrženou slezinu a art. lienalis, jež byla příčinou smrti, pitvu dal dokončit jako soudní, zavolal prokuraturu, zavřeli paní H. a jejího milence.

Včera jsem zažil překvapení - na klinice na mne čekal Dr. Semec, který byl od r. 1945 nezvěstný (tuším, že mám záznam z dřívějška: stručně opakuji: emigrant, který byl v ukrajinské národní armádě po 1. světové válce, když je Rusové i Poláci rozbili, přešel přes Karpaty, přijal naše státní občanství, vystudoval medicinu, vzal si sestru Dr. Augenthalera ze Zamini, byl lékařem Gremiální pokladny: hned po 9. květnu 1945 si pro něj přišli Sověti a odvlekli ho. Všecky intervence byly marné, ještě Jan Masaryk osobně intervenoval u Vyšinského i u Molotova, ale marně - odpověď, že jeho osud je neznámý. Nakonec prohlášen za mrtvého a jeho žena po něm dostávala 600 Kčs měsíčně penze. Asi před rokem či ještě o něco dřív došel ze Sibiře dopis na špatném papíru a tam mi on píše, abych mu proboha potvrdil, že byl lékařem a že to pro něj znamená život nebo smrt. Fakulta samozřejmě byla podělaná a odmítla cokoli vystavovat, rektorát jakbysmet, tak jsem vypátral jeho vdovu , ta našla starý opis diplomu, vše jsem poslal rekomando s úředním dopisem kliniky a s velkým titulem akademik na podpisu. Výsledek: stal se znovu lékařem, dokonce oblastním, pak ho rehabilitoval nejvyšší vojenský soud, pak mu naše ambasáda v Moskvě přiznala občanství a vydala pas a před 2 dny přijel bez krejcaru do Prahy, aby se vrátil k rodině , jak je napsáno na pasu. Jenže jeho vdova zatím žije s jakýmsi mužem a milý plukovník , jak jsme mu na klinice ještě za doby Gjuričovy říkávali, je bezprizorný.) Dal jsem mu 500 Kčs, aby měl aspoň na jídlo, a poslal za Lukášem, aby ho Ministerstvo zdravotnictví někam nasadilo jako lékaře.

Říká se, že nám někde na Dálném východu zadrželi loď Julius Fučík, protože vezla zbraně - nevím, co je na tom pravdy. Jiná chýra se týká jakéhosi hrobníka na Karlovarsku: Matce zemřelo dítě a dala mu do rakve oblíbenou hračku. Po čase tuto hračku uviděla u hrobníkovy dcerky. Hlásila to Bezpečnosti, hrobníka vzali do presu, nakonec otevřeli hrob, ale mrtvolku nenašli. Vzali ho do presu znovu, otevřeli další čerstvé hroby, vesměs bez mrtvol, zejména dětských. Nakonec se přiznal, že to je tajemství jeho úspěchu jako nejlepšího krmiče prasat v kraji, mnohokrát vyznamenaného. Vzbouření bylo takové, že ho lidový soud dal oběsit. V novinách to nebylo a tak nevím, zda je to pravda.

První družice jaksi zmizela - shořela nepozorovaně. Teď se tvrdí, že se v prostoru objevilo znovu cosi, co pípá, ale vzdaluje se to od Země do vesmíru a nekrouží to. Soudí se, že to je další družice, kterou Sověti vypustili, ale nějak se to zepsulo a místo aby kroužila, nabrala si to moc daleko a ztrácí se v mezihvězdném prostoru.

Nikdo se moc nevyzná v novém prezidentovi. Nikdo ho nezná, lid se ho spíš bojí. Slováci byli uraženi, že nepřišel na řadu Slovák (ovšem o Širokého taky moc nestojí, říkají o něm, že je Maďar a ne Slovák, že neumí ani řádně slovensky a že i to jméno má jiné). Široký je nyní v Indii a tam rozdává naše dary, cukrovary, traktory, fabriky, lokomotivy atd. - buď gratis, nebo za vyřezávané slony a jiné potvory ze slonoviny (jsou toho plné výklady a nikdo to nekupuje). Zato se tam dává vítat a věnčit květinami, jak je denně vidět v televizi. Pak jede dál na východ.

Sověti předkládají jedno poselství za druhým Eisenhowerovi, Adenauerovi, Britům, Francouzům, Taliánům, každému jinak vyhrožují a každého jinak lákají. Je to mohutný nápor a se zájmem se dívám, zda se jim podaří rozrazit NATO. Zajímala by mne jen jedna věc: proč to dělají? Je to znamení jejich síly, nebo slabosti? Amerikáni mají nyní nepochybně ostudu se svými družicemi, a snad dokonce prožívají druhý Pearl Harbour a začínají intenzivně zbrojit - že by tady byla příčina? Stačí Sověti udržet tempo ve zbrojení?

Neděle, 19. ledna 1958

Zleva: doc. K. Šilink, doc. Pražák, prof. J. Charvát, prof. A. Vančura

Dovídám se z Ministerstva zdravotnictví (Mzd), že mne nevyšlou do Filadelfie na internistický kongres, protože na mne nemají peníze. Předají mne Ministerstvu školství (to je taky nemá). Zkrátka nepojedu, což mne nijak zvlášť nemrzí. Nemrzelo by mne to vůbec, nebýt toho, jak Mzd vyhazuje peníze jinak a jak se pilně stará, aby na sjezdy jezdili jeho lidé, i když tam pusu neotevřou a vůbec tomu nerozumějí. Dělal jsem právě dnes revizi několika zahraničních zájezdů za uplynulý rok a místy jsem se těžko udržel velmi ostré kritiky. Tak např. na sjezd mezinárodní terapeutické unie do Utrechtu si Mzd loni poslalo dva lidi: prof. Bobka z Plzně, který nerozuměl ani jedné z hlavních otázek (nadledvinkovým steroidům, antiparkinsonským lékům, cytostatikům proti leukemiím) a samozřejmě tam neotevřel pusu. Druhý byl primář Špaňár z Lubochně, který aspoň ví, nač jsou ty kortikoidy, ale pusu tam taky neotevřel. Nebo na Harveyovy dny do Londýna jich sice delegovali 6, ale jen 2 internisty, ač šlo o internistické-kardiologické téma. Zato tam byli 3 chirurgové (s nezbytným Jiráskem) a samozřejmě si ani nešprtli. Do Poznaně na sjezd polských internistů delegovali Broda (což je v pořádku), ale zamlčeli sjezd fakultám, takže tam nebyla z lékařských fakult ani noha a jen 3 lidé za Ministerstvo zdravotnictví (kromě Broda ještě Fejfar a Fencl).

Měl jsem tady trapnou povinnost napsat nějak šikovně prezidentovi kongresu Millerovi, že nepojedu. Nemohl jsem mu napsat, že nejsem člověk svobodný, že si nemohu koupit dolary ani obstarat pas, ani se nemohu o své újmě přihlásit. Oni to nechápou, Miller mne bombarduje vyčítavými dopisy...

Šroub se přitlačuje. Když nemohou jinak, popravují lidi. Nějaká ropucha sedící na mé klinice žárlí na Šonku a chce ho znemožnit. Šonka je totiž mnohem chytřejší. Má moc pěkné publikace, světové úrovně. Přihlásil se ke kandidatuře - tož ho znemožnili při zkoušce z marx-leninismu, nechali ho nyní už podruhé propadnout. Tak se to tedy dělá.

Navštívil mne prof. Švejcar. Byl vždy trochu přehnaný. Teď se rozhodl, že opustí fakultu a přejde s celou svou klinikou do doškolovacího ústavu při Mzd a později se vůbec přestěhuje do Krče. Čili opouští univerzitu a jde (nebo aspoň chce jít) do Mzd. Ač byl jedním z horlivých zastánců pediatrické fakulty, nyní prohlašuje, že je to nesmysl a že se musí zrušit. Poslal jsem ho za Borovanským - je předsedou komise, která plánuje pro Ministerstvo školství lékařskou výuku na 20 let dopředu. Vím, že v této komisi děkan pediatrické fakulty Houštěk prsním hlasem prohlašoval, že pediatrické fakulty musí zůstat navždycky. Inu ano, sovětské h.... náš vzor. Co s těmi doktory budeme dělat?

Tak Raška konečně ten infarkt přece jen dostal. Moc se štval, moc se zlobil, moc se pral s různými organizátory v medicině. Mnozí lidé mu sice nemohou přijít na jméno, ale já si stěžovat nemohu. Seklo ho to 16. ledna, byl v těžkém šoku, dal se odvézt do Krče.

Mluvil jsem s bývalou asistentkou naší kliniky, nyní primářkou Na Slupi Dr. Marešovou a mezi řečí mi řekla, že jejího muže odsoudili na 6 let pro rozkrádání socialistického majetku - byl něčím v památkovém úřadu a nějak se tam pustil do investování, a taky se nějak zapletl se švédským vyslancem. Dává se s ním rozvést, aby děti ve škole neměly špatné kádrování.

Povídá se, že prý naši s okamžitou platností zastavili výrobu zbraní. Nikdo neví, co si o tom má myslet - za předpokladu ovšem, že je to pravda.