Z dopisu k anketě Vesmíru

[...] Narodil jsem se r. 1917. Absolvoval jsem reálné gymnasium v Třeboni. S přírodou jižních Čech jsem srostl už od dětství, kdy tam příroda byla nedotčená a my děti jsme s ní byly v každodenním kontaktu. Když jsem jako student gymnasia přišel domů ze školy ve 13 hod., dostal jsem oběd, a pokud pro mne nebyla práce na zahradě, šel jsme na Mokrá luka, ke Kaňovu nebo na Rožmberk. Když jsem se k večeru vrátil domů, udělal jsem si přípravu do školy na druhý den. To mi trvalo 1 – 2 hodiny a stačilo mi to k slušnému prospěchu. [...]

Po válce jsem dostudoval [češtinu a francouzštinu na UK] a učil jsem na reálném gymnasiu. V roce 1953 jsem byl nucen „dobrovolně“ opustit školské služby. Byl jsem tehdy ženatý a měl jsem tři děti. [...]

Za ta dlouhá léta [66 let], co čtu Vesmír, jsem se přesvědčil o tom, že to, o čem se v něm dočtu, jsou informace spolehlivé a aktuální [...] S napětím jsem sledoval sérii článků prof. Vopěnky „Trýznivé tajemství“. Zajímavé byly i paměti prof. Vondráčka a prof. Charváta. U Vesmíru oceňuji i smysl jeho redakce pro humor. Ať jsou to kreslené vtipy nebo některé eseje, které i když s humorem, přece nás seznamují s vážnými problémy i s jejich různým řešením a nutí nás k tomu, abychom se snažili nalézt to pravé řešení. Uměleckou přílohu si prohlédnu, ale přiznám se, že jako „ctihodný kmet“ jim většinou nerozumím. Ale myslím, že tam patří.

[...] A také bych Vám přál, abyste dovedli Vesmír nejméně do stého ročníku! I když si myslím, že Vás nakonec pohltí počítače a že si jej budeme kupovat ve formě diskety nebo bůhví čeho, co ještě lidé vymyslí.