Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Fyziologie zeleného světa

Sto let od narození Silvestra Práta
 |  6. 12. 1995
 |  Vesmír 74, 675, 1995/12

Se jménem prof. PhDr. S. Práta (1. 12. 1895 – 1. 8. 1990) je spjato jedno dlouhé období dějin fyziologie rostlin v Čechách. Jako žák prof. B. Němce absolvoval r. 1919 Filozofickou fakultu UK. O čtyři roky později se habilitoval na nově vzniklé Přírodovědecké fakultě, kde byl r. 1938 jmenován řádným profesorem fyziologie a anatomie rostlin; r. 1939 převzal vedení Ústavu pro fyziologii rostlin Univerzity Karlovy. Roku 1955 byl jmenován řádným členem Československé akademie věd.

Zvláštní pozornost věnoval sinicím a řasám (viz též Vesmír 70, 163, 1991/3). Zabýval se jejich ekologií, chemickým složením, výživou, metabolizmem a jejich úlohou při tvorbě travertinů. Poslednímu problému věnoval monografii Studie o biolithogenezi (1929). Na katedře fyziologie rostlin UK založil unikátní sbírku čistých kultur sinic, řas a játrovek, kterou později převzala ČSAV.

Druhým hlavním předmětem vědeckých zájmů prof. Práta byla minerální výživa vyšších rostlin. K jejímu poznání přispěl řadou prací: o permeabilitě a plazmolýze, o absorpci minerálních látek kořeny, o antagonizmu iontů v živných roztocích a o účincích solí těžkých kovů (1922 – 1939).

S několika diplomanty a spolupracovníky se také věnoval objasnění podstaty vlivu humusových látek na rostliny: na jejich minerální výživu, růst a metabolizmus. Huminové kyseliny a fulvokyseliny označil radioizotopem uhlíku a prokázal jejich transport do rostliny a v rostlině. Poznatky shrnul v knize Humus a jeho význam (1964).

K metodickému pokroku ve fyziologii rostlin a dalších biologických oborech S. Prát přispěl zaváděním a rozvíjením moderních fyzikálně chemických metod, především polarografické metody J. Heyrovského. Asi jako první na světě studoval již na začátku 20. let (s prof. Heyrovským) pohyb radionuklidů v rostlinném těle.

Velkou osobností byl prof. Prát i jako pedagog. Jeho vyjadřování bylo maximálně úsporné, přitom jasné a přesné, výklad názorný. Byl přísný, ale také laskavý, měl smysl pro humor. Jeho vysokoškolské učebnice získaly popularitu. Roku 1932 vydal Fysiologii chemickou a fyzikálně chemickou, jako třetí díl desetisvazkového Rostlinopisu, který redigoval. Jeho příručky Příprava rukopisu pro tisk (1933) a Rostlina pod drobnohledem (1944) jsou velmi užitečné i dnes. Široké veřejnosti byla určena poetická knižní publikace Příběhy kaštanu (1944), ukazující, že byl také vynikajícím fotografem.

Ke vzpomínce na pana profesora připojuji, spolu s ostatními našimi rostlinnými fyziology, i vyjádření úcty a vděčnosti jeho paní, prof. PhDr. Emanuele Nohejlové-Prátové, DrSc.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biografie

O autorovi

Jiří Luštinec

Doc. RNDr. Jiří Luštinec, CSc., (*1934) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V Ústavu experimentální botaniky AV ČR v Praze se zabývá fyziologií a biochemií rostlin.

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...