Ještě jednou o "přirozeném egoizmu"

[...] Kritický rozbor eseje J. Bouzka by mohl být dlouhý. Lze brát větu po větě a zkoumat, zda autor vždy doložil své odvážné tvrzení logickým argumentem. Zkrátím to. V eseji není uveden v podstatě žádný, kromě jednoho, který stojí za uvedení: japonské chi, protiklad německého ich, je dokladem toho, jak se každý slušný Japonec snaží potlačit své já (na rozdíl od sobeckých Evropanů). Všechna tvrzení, počínaje první větou a konče poslední, jsou prostě sdělena jako holá fakta, která jsou přece tak zřejmá, že je zbytečné je dokládat nějakým argumentem. Dozvěděli jsme se, že největším zlem v historii lidstva je egoizmus a že na tomto zlu stojí právě tržní systém, který budujeme. Toto zlo je nutné překonat a možnosti autor vidí patrně v odvrácení se od “nebezpečné″ tržní společnosti (ale kam, zpět do totality?) nebo snad v zavedení nějakých úprav v právním systému. Autor označil komunizmus jako nové otroctví, ale přitom volá po umělém nastolení nové kooperativní společnosti, aniž si uvědomil, že právě komunizmus byl tím historickým pokusem o vybudování takové společnsoti. Autor nám zapomněl říci, co on pokládá za individuální egoizmus, co to je samostatný jedinec, řád, skupinové sobectví, moderní egoizmus, co rozumí pod slovy kooperace, osamostatnění lidského já, lidská svoboda, nižší já, vyšší já, nesvobodné já apod. Dokonce jsme byli poučeni o tom, proč v češtině špatně chápeme Darwinův termín struggle (do češtiny byl údajně špatně přeložen jako třídní či tržní boj!!!). [...] v eseji se to hemží slovy typu svědomí, vhodný, morální odpovědnost, cesta vzhůru, negativní úloha, krize, otroctví, pokušení, oslavy násilí, pudová zvířeckost, barbarizace, podlidská sféra, bratrství, zotročení, pomoc druhým, hřích, tolerování lumpů, ctnost, zdravě cítící lidé a dalšími. Dodám jen: Chceme-li diskutovat, definujme si nejdříve pojmy a studujme teorii.