Aktuální číslo:

2019/7

Téma měsíce:

Zpětná vazba

Antropogeometrie

 |  5. 10. 1995
 |  Vesmír 74, 598, 1995/10

V prvním z těchto sloupečků o umění a vědě, takovém malém manifestu, jsem psal o rozdílu mezi hleděním, díváním se a viděním. O tom, jak když se s něčím setkáme, tak na to hledíme, hlídáme si to a hledíme si toho. Když se pak začneme divit, jsme už u dívání, a když to všechno dopadne dobře, tak začneme vidět – a také vědět. A o tom, že to tak chodí ve vědě i v umění.

Teď bych se chtěl chvilku věnovat jednomu aspektu této triády, totiž aspektu samému. Slovo aspekt, pocházející z latinského aspectum, se řekne česky vzhled, vid; souvisí s takovými slovy jako species (druh, vzhled), specialista, specifický, vzdáleněji i se speculum (zrcadlo) a specializace; při troše námahy bychom našli i jakous takous souvislost se špiony. Důležité je, že když něco vidíme, tak to vidíme vždy jako něco; v tom se shoduje psychologie percepce s fenomenologií i s Wittgensteinem. Ten se ptá: “Mohli by existovat lidé, kterým by chyběla schopnost vidět něco jako něco – a jak by to pak bylo? Co by to mělo za důsledky? – Byl by tento defekt srovnatelný s barvoslepostí nebo s nedostatkem absolutního sluchu? Nazval bych to aspektovou slepotou.″ Taková aspektová slepota by možná byla to, po čem toužili logičtí pozitivisté jako po bezprostředním, neutrálním pozorování, na němž by se mohla vystavět jistá a neotřesitelná budova vědy. Husserl si to myslel také, a proto ho někteří řadí k logicistům.

Je to ale ještě složitější. Vidíme-li něco jako něco, pak nám to znemožňuje vidět to současně jako něco jiného. Každý způsob vidění je i způsobem nevidění. O tom je slovo specialista. Ale to, že něco vidíme jako něco, si uvědomíme, teprve když se nám podaří (nebo nám to někdo ukáže) vidět to jako něco jiného. “Aspekt si uvědomíme při změně aspektu (Aspektwechsel),″ říká Wittgenstein a na jiném místě pokračuje: “A proto vysvitnutí aspektu jeví se napůl jako prožitek vidění, napůl jako myšlení.″

Myslím si, že malíř Jiří Načeradský a matematik Jaroslav Nešetřil se pokoušejí o takový Aspektwechsel znázornění prostoru – napůl vidění, napůl myšlení. Poučeni řešeními a konstrukcemi malířů dob starých i nových, ale i současnou geometrií usilují o ″nové znázornění, novou optiku, jinou konstrukci obrazu, která umožní vystižení světa pochyb, světa fragmentárních zkušeností, světa změti vizuálních informací″. Právě tím, že o to usilují rukou společnou a nerozdílnou (obrazy a kresby signují oba), ruší umělé hranice mezi uměním a vědou, hranice mezi věděním a viděním.

Obrázky

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Kip Thorne a gravitační vlny

Kip Thorne a gravitační vlny

Jana Olivová, Martin Uhlíř  |  8. 7. 2019
Co nového o vzniku a vývoji vesmíru mohou prozradit gravitační vlny? Jak se bude vyvíjet budoucnost jejich měření? Pomohou zodpovědět zatím...
Puška, pyžamo a sbírka básní

Puška, pyžamo a sbírka básní

Petr Květina, Jan Rendek  |  8. 7. 2019
Ostrov Nová Guinea byl na konci 19. století politicky rozdělen mezi tři evropské velmoci. O východní část se přetahovalo Německo s Velkou...
Megalodon versus supernova

Megalodon versus supernova uzamčeno

Tomáš Petrásek  |  8. 7. 2019
Katastrofa, která ukončila druhohory a s nimi existenci všech větších zvířat (přes 25 kg) i řady těch menších, je nejznámější z velké pětky...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné