Vesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná škola

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Psychoterapie prostoru

 |  5. 1. 1995
 |  Vesmír 74, 58, 1995/1

Naše základní pojmy, tj. ty pojmy, které se nacházejí v  základech našeho vědění a  poznání, na nichž naše vědění a  poznání stojí, jsou právě ty pojmy, které nejvíc vzdorují analýze a  definici. Třeba čas, prostor, číslo. Takovým pojmům se říká - bez nádechu ironie - primitivní. Čas od času se podaří některý z  nich nahradit pojmem ještě primitivnějším, na naléhavosti otázky se však nic nezmění. Pro primitivní pojmy platí to, co napsal kdysi sv. Augustin o  čase: Když se mne na ně nikdo neptá, tak je vím, když se mne ale zeptá, tak je nevím.

Primitivní pojmy jsou bydlištěm předsudků, tj. všech těch potlačených, vytěsněných a  neartikulovaných představ, tušení, předpokladů, názorů, které předcházejí veškerému souzení. A  jak je známo, vytěsněné a  potlačené představy a  zážitky ohrožují naše duševní zdraví až k  zbláznění. A  dále: jakmile se k  nim pokusíme proniknout, odhalit je, vyvolají podrážděnou, nepřiměřenou a  nečekaně prudkou obrannou reakci. Jenže právě ta je příznakem choroby. Ostatně řadu takových podrážděných a  nepřiměřených reakcí jsme si mohli přečíst na stránkách tohoto časopisu v  diskusích o  vědě, scientizmu a  antiscientizmu. Nemít předsudky je jeden z  hlavních předsudků. Analýzu primitivních pojmů a  s  nimi spojených předsudků nemůže ovšem provést pacient sám, je k  tomu třeba psychoterapeuta, psychoanalytika. Tuto roli má v  případě vědy plnit filozofie a  historie vědy, pokud to ovšem není " vědecká filozofie vědy" , která jen petrifikuje nynější stav. Opravdová filozofie a  historie vědy musí zachytit primitivní pojmy takříkajíc in statu nascendi. A  když se jí to podaří, nestačíme se divit.

Tak třeba Newtonův absolutní prostor. Nejde mi na rozum, jak bylo možné, že po tři sta let nikdo nečetl první vydání Newtonových Principií! Žádné nové vydání, žádné faksimile je asi 250 výtisků, které se zachovaly, ty jsou ale hermeticky uzavřeny v  trezorech knihoven a  bohatých sběratelů. Kritické vydání Newtonových spisů matematických a  fyzikálních muselo čekat až do sedmdesátých a  osmdesátých let (tohoto století!), alchymistické spisy, rozsahem ještě větší, zůstávají v  trezorech. Díky podrobným analýzám Koyrého, Jammera a  dalších víme, jak byl primitivní pojem absolutního prostoru sycen představami teologickými, kabalistickými, okultními (Newton byl horlivým čtenářem předního kabalisty té doby, Henryho Mora, jehož Enchiridion metaphysicum sive de rebus incorporeis vyšel několik let před vydáním Newtonových Principií a  lze tam nalézt všechny atributy absolutního prostoru - ovšem jakožto atributy Boží.)

To vše bylo vytěsněno a  potlačeno zbavili jsme se předsudků. Jenže ty tam ve skrytu číhají. Podrážděné reakce proti všelijakým " pavědám" mohou mít velmi dobře původ v  tomto vytěsnění jsou to opět obranné reakce. Primitivní pojmy prostě nejsou tak primitivní a  neškodné, jak bychom si třeba i  přáli.

Dávno a  dávno před psychoanalýzou zde byla prastará psychoterapeutická metoda: umění. Stačí jen připomenout řecké drama s  jeho katarzí. Moderní umění je moderní jen proto a  natolik, nakolik dokáže plnit tuto funkci.

Pro mne je absolutním sochařem absolutního ale tvořivého prostoru Stanislav Kolíbal. Je jen velmi málo umělců u  nás i  ve světě, kteří by dokázali dokonale pronikat do prostoru s  tak očistnou a  i  terapeutickou silou.

Dvě rovnoběžky


Dvě přímky, společnice,

šly v nekonečný bod.

Duše rovné jak svíce

a prvotřídní rod

Rozdělit nechtěly se

k blažené smrti až:

Tím obě pyšnily se,

toť opora i stráž!

Když putovaly celých

světelných deset let,

přestal pár osamělý

pozemský vnímat svět.

Veta je po potuše,

zda rovnoběžky jsou.

Pluly jen jak dvě duše

zářivou samotou.

Věčná zář se v ně vlila,

sešly se, zmizely -

Věčnost je pohltila

jako dva anděly.

Christian Morgenstern

Beránek měsíc

Odeon, Praha 1990, přeložil Josef Hiršal


OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...