Aktuální číslo:

2018/9

Téma měsíce:

Zde domov můj

Biosféra jako smetiště genů

 |  5. 1. 1995
 |  Vesmír 74, 32, 1995/1

(K článku J. Drobníka 74, 15, 1995/1)

Skutečnost, že u nás neexistuje - a pokud existuje, pak rozhodně mimo povědomí většiny občanů - dohoda o pravidlech hry na vědeckém poli, a zvláště při hře s genomem, případně i lidským, je pociťována často jako nedostatek. Zvláště porovnáme-li se s vyspělými zeměmi, které po počáteční snaze vývoj vědy v oblasti molekulární genetiky regulovat a kontrolovat na jedné straně uznaly, že příliš těžká pouta, zákazy nebo nařízení nemají smysl, ale na druhé straně nedospěly ani k úplnému liberalizmu.

Vzhledem ke svému původu a dosud vykonávané profesi mne nejvíce zajímá aspekt lékařský a o tom, že vývoj medicíny spěje k využívání molekulární genetiky v lékařské praxi, ať už v podobě genové terapie, nebo v jiné, není sporu. Můžeme se dohadovat pouze o rychlosti, o době, kdy třeba selhávání srdce budeme řešit převodem genů. Bude to za rok, za dva, za pět? V každém případě do konce tisíciletí. Domnívám se, že medicínský aspekt je nejen v konkrétní aplikaci výsledků na medicínské využití, ale je obsažen v každém kuse, a nejen proto, že ho provádějí lidé, ale proto, že ohraničit dopad těchto pokusů nelze. Nemůžeme se vymlouvat, že pokus na bakterii nebo kvasince je člobrdíčkům příliš vzdálen, než aby bylo třeba na ně myslet.

Nicméně sebedokonalejší zákony, sebedůmyslnější institucionalizace a byrokratizace nás neochrání před těmi, kteří by úmyslně (nebo z nedostatku soudnosti) chtěli tuto oblast vědy zneužít. Vojenské výzkumy v této oblasti nepodléhaly nikdy kontrole veřejnosti. Kdokoliv z nás bude chtít, může si dnes potřebnou laboratoř pořídit - není o mnoho nákladnější než laboratoř na výrobu perníku. Existence zákona v obecné podobě je velice potřebná. Přimlouval bych se však za nadrezortní instituci, jejímž úkolem by bylo navržené pokusy evidovat a posoudit, případně poskytnout doporučení. Činit nějakou instituci odpovědnou a vybavovat ji pravomocí nařizovat a zakazovat považuji za nesprávné. V Česku by vznikl jen další úřad na podvádění.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika
RUBRIKA: Diskuse

O autorovi

Radim Brdička

Prof. MUDr. Radim Brdička, DrSc., (*1933) vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze a po dvouletém období, kdy se věnoval praktické medicíně, pracoval 29 let v Ústavu lékařské biologie a genetiky 1. Lékařské fakulty v Praze. Vedle učitelských povinností se věnoval studiu laboratorních potkanů a posléze se začal zabývat i lidskou molekulární genetikou. V roce 1989 přešel do Ústav hematologie a krevní transfuze a Ústavu experimentální medicíny AV ČR, v. v. i., odkud odešel v minulém roce do důchodu. Nyní je na tzv. volné noze. Vedle krátkých pracovních pobytů v zahraničí pracoval dva roky v Římě v Istituto Superiore di Sanitá. Svou pozornost zaměřuje na proměnlivost lidského genomu.

Doporučujeme

Člověk býložravcem

Člověk býložravcem uzamčeno

František Vyskočil  |  3. 9. 2018
Z dvaceti aminokyselin, které naše tělo potřebuje k vytváření životně důležitých bílkovin, si asi osm neumí vyprodukovat samo. Ještě pár vitaminů...
„Archetyp“ pražské kavárny

„Archetyp“ pražské kavárny

Pavel Janoušek  |  3. 9. 2018
Krásnou literaturu lze číst z mnoha důvodů: ze školní povinnosti, pro zábavu i z potřeby vstoupit při četbě do dialogu s někým, kdo mi může...
Století Československa

Století Československa uzamčeno

Jitka Rychtaříková  |  3. 9. 2018
První světová válka za sebou nechala celosvětovou spoušť, v níž vyhasly miliony životů. Ačkoliv přímé vojenské ztráty v Českých zemích (Čechách,...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné