„Senzibilem“ proti své vůli

Pan šéfredaktor se v úvodnících zmiňuje i o kontroverzi věda:antivěda. Rád bych si postěžoval, kterak mé vlastní tělo zradilo můj postoj příznivce vědy.

Je mi osmdesát let a od svých asi dvaceti se zajímám stále o pokroky v přírodních vědách. Četl jsem tehdy a mám ještě např. spisek profesora Závišky o teorii relativity (1934), knihu Jamese Jeanse Nové základy přírodovědy (1937) a Westawaye Objevy bez konce (1938). Čítal jsem tehdy časopis Věda a život. Od té doby jsem trvale sledoval obdobnou literaturu až po dnešní knihy např. J. Grygara a St. Hawkinga Stručnou historii času. A odebírám a čtu Vesmír, který mi zvláště vyhovuje svou šíří oborů, z nichž jsou uváděny příspěvky.

Ale během té dlouhé doby mne i něco zarazilo. Jeans se (v závěru knihy) domníval, že: „kyvadlo dějin vědy se obrací od materiálna k duchovnu“. Dočetl jsem se též, že fyzik W. Crookes se věnoval i okultizmu. Že se Keppler živil i astrologií, nesla s sebou asi jeho doba. Ale pak jsem četl v Časopisu lékařů českých (115, 1976, č. 1) článek Nakonečného a Rejdáka: Psychotronika. Brzy nato jsem se setkal i s několika „senzibily“. Dal jsem se přemluvit, abych vzal do ruky jejich instrumenty. Většinu jich nadarmo. Ale drát ve tvaru L držený v ruce v labilní poloze se mi na některých místech terénu otočil vpravo, v budovách pak ve svislici ve všech podlažích. A teď to iracionální. Tvrdili mi, že „něco“ působí – ovšem ne na drát, ale na mne – a donutí mne vykonat drobný, ale neuvědomovaný pohyb, který vychýlí drát.

Tak se ptám sám sebe, jak k tomu přijdu, že můj rozum je na straně vědy a mé vlastní tělo mne zrazuje a je na pozici ne-vědy. Jeden můj mladý příbuzný (hydrogeolog) mne v dopisech nabádal, abych nepodlehl takovým „bludům“. Pak přijel i osobně mne přesvědčovat. Jenže když vzal do ruky ten drát, tak se mu otáčel na těchže místech jako mně. Tak by byl i on „senzibilem“, i proti své vůli?

Co s tím? Snad na to zapomenout, že?