Josef Charvát a jeho doba

S chutí a s velkým zájmem jsem přečetla výňatky z deníků a pamětí prof. Josefa Charváta. Těším se, až vyjdou paměti celé, jak slibujete. Beztoho je naše biografická a autobiogarfická literatura co do vědy chudá. Pro nás pamětníky mají Charvátovy záznamy význam dokumentu, mladým a mladším by mohly poskytnout představu, jak to všechno bylo neuvěřitelné, nebezpečné a přitom absurdní: pronásledování, pohrdání, degradace, zbavování majetku a hned zase pocty, vyznamenání, lichocení a podlézání.

Opravdové překvapení čeká na str. 168 - nevědělo se a obecně se dodnes neví, že se uvažovalo o volbě Charváta prezidentem; připomínám si předválečnou epizodu s profesorem Němcem. Opravdu, podivuhodné jsou osudy a role české inteligence (černý oblek pro jistotu!). – Umírání prezidenta Gottwalda dostalo Charvátovým svědectvím plné, věcné a odborné obrysy; i tak jsou to obrysy absurdní.

Ve vzpomínkách prof. Charváta je zachycena celá jedna etapa naší medicíny – a nejen medicíny. Například „zkouškové“ příhody (str. 169) odpovídají i jiným fakultám a obrážejí stav našich vysokých škol, i když ovšem podivínství tam bylo vždycky – a asi je i dál, jako na všech školách.

Všichni, kdo jsme měli alespoň trochu do činění s profesorem Charvátem, jsme si ho nesmírně vážili pro jasně vyslovované jednoznačné postoje. Jeho soudy nebyly žádné peříčko, zato platily. Stál za nimi celou svou osobností. A proto je dobře, že se dnes zveřejňují.