Příroda a výchova

Názory na vliv dědičnosti a výchovy na lidské vlastnosti kolísají od naprostého vlivu dědičnosti po naprostý vliv výchovy (učení, prostředí). Jednou z cest k řešení otázky je zkoumání dvojčat a adoptivních dětí. Jednovaječná dvojčata sdílejí všechny geny, dvouvaječná jich sdílejí polovinu. Adoptivní děti jsou nositeli genů svých biologických rodičů. Jestliže má na zkoumanou vlastnost větší vliv dědičnost než výchova, bude u jednovaječných dvojčat vychovávaných od raného dětství v oddělených, odlišných prostředích totožná nebo velmi podobná. U dětí adoptivních bude bližší jejich biologickým než adoptivním rodičům. Stejný předpoklad platí pro duševní poruchy a onemocnění. Zkoumání rozličných druhů poruch osobnosti zmíněným postupem (Am. J. Psychiatry 1993, 150, s. 1826) ukazuje, že se v jednotlivých druzích osobnostních poruch dědičnost projevuje v širokém rozmezí. Na poruchu chování nemá vliv žádný, zato v případě narcizmu se uplatňuje plnými 64 %. „Průměrné“ uplatnění dědičných vlivů na rozmanité poruchy osobnosti bylo zjištěno ve výši 40 %, kromě narcizmu dědičnost nejvýrazněji ovlivňuje afektivní labilitu (48 %), menší podíl dědičnosti byl doložen při obtížích s identitou a při sebepoškozování a vyhýbání se společenským kontaktům. Bylo však doloženo, že podobná prostředí mohou vést k podobným druhům poruch osobnosti, což je nejvýraznější při poruchách chování (53 %) a podrobivosti neboli submisivitě (28 %).