Ještě jednou „Kronika techniky“

Laik je možná spokojen, ale odborník žasne. A v tom je hlavní nebezpečí knihy, protože každý sebelepší odborník je odborníkem jen ve svém oboru a nezbývá mu než zůstat v mnoha dalších oborech laikem. Takže co neznáme důkladně, může se nám zdát vyhovující, pokud nás i v části pro nás odlehlé nezarazí některé do očí bijící neobratnosti, hrubé významové chyby, rozvleklé, nepřesné, či dokonce zavádějící výklady.

Čtenáře napadne, zda není příčinou všeho už německý originál. Odpověď zní: je i není. České vydání se snaží o téměř identické vydání s německým, pouze tam, kde bylo něco vyjmuto, je to nahraženo jiným obrazem i textem. To znamená, že většinu textových částí bylo třeba nejen přeložit, ale i upravit tak, aby nevznikla prázdná místa. To mohlo být dáno na libovůli překladatelům. A čtenář se ani nedozví, kdo z překladatelů je odpovědný za kterou část knihy.

České vydání je proti německému vzoru poněkud obměněno. Namátkou připomeňme, že třeba na místě německých lidových radiopřijímačů konce 30. let jsou zařazeny fotografie a stati věnované úspěchu čs. předválečných letadel a osobnímu automobilu Z4 z brněnské Zbrojovky (str. 430), stejně je dobré, že místo hitlerovských tanků a křižníku (str. 433) se objevila Škoda Popular, Tatra 77 a čs. akrobatický dvojplošník B-122. Místo obrázku demonstračního instrumentu pro binární aritmetiku je zařazena kopřivnická Tatra 57 (str. 438), nebo Slovenská Strela nahrazuje portrét Maxe Valiera, jednoho ze zakladatelů pokusného raketového institutu v Peenemünde atp. To znamená, že hlubší zájemce o německý vývoj nesmí prohlížet jen český překlad. Někde se překladatelům podařilo opravit německý originál:

• (str. 203) Ing. Jedlicka entwickelt der Elektromotor

  Štefan Anián Jedlik vyvinul elektromotor

  Tato situace však nebyla příliš častá. Zřejmě závisela na znalostech jednotlivých překladatelů. Na několika příkladech paralelního textu českého a německého chci dát čtenáři možnost nahlédnout do ošidností obou a naznačit, jak se v matematicko-fyzikálních faktech objevují „zajímavé“ formulace třeba už v německé verzi, přičemž český text v komolení i v neznalosti terminologie „vítězí“. Ostatně zejména matematika je zde od poloviny 19. století zastoupena velmi málo. Prosím, poslužte si bez komentáře:

• (str. 193) Der französische Physiker und Mathematiker ... Fourier arbeitet auf dem Gebiet der Wärmeausbreitung und entwickelt zu deren mathematischen Erfassung in seiner Buch „Théorie ... de la chaleur“ die nach ihm benannten „Fouriersche Reihen“.

  Francouzský fyzik a matematik Fourier se angažoval v oblasti výzkumu tepla a odvodil matematické schéma, které publikoval ve své knize „Théorie ... de la chaleur“. Tato teorie analytiky tepla byla nazvána Fourierovy řady.

• (str. 172) Der Französische Mathematiker ... Legendre findet unabhängig... die sogenannte Methode der kleinsten Quadrate.

  Francouzský matematik... Legendre objevil nezávisle ... tzv. metodu nejmenších druhých mocnin.

• (str. 194) Janos Bolyai je v obou jazycích psán Boljai, je to jen chyba rukopisu?
• (str. 197) U Ohmova zákona je Stromstärke převáděna do češtiny ne jako intenzita proudu, ale jako síla proudu.
• (str. 93) Verwendet er erstmals Potenzen mit gebrochenen Exponenten (die erst viel später im Rahmen der Funktionentheorie mathematisches Allgemeingut werden)... oder, allgemein ausgedrückt an die Zahl n-mal mit sich selbst multipliziert.

  ...se poprvé používá pojem mocnin s mocniteli (které se až mnohem později začaly používat v rámci funkční teorie matematiky)... nebo obecněji vyjádřeno aⁿ znamená číslo, jež dostaneme, když a umocníme samým sebou.

• (str. 187) Daß die Maschine nicht schon zu Leibniz’ Zeiten hergestellt werden konnten lag an der damals noch recht mangelhaften Fertigungstechnik

  Thomasův aritmometr – jeho dřívějšímu vzniku bránila jen chybějící technika

• (str. 87) Zinszinsrechnung znamená složené úrokování a je v českém překladu uvedeno jako úrokový počet. Nadto složené úrokování není poprvé u Fibonacciho, ale nalezneme ho už v egyptských papyrech stejně jako v mezopotamských textech.
• (str. 85) Jména arabských matematiků jsou proti úzu raženému našimi orientalisty (srov. normu v českém překladu Juškevičových Dějin matematiky ve středověku) značně komolena v obou jazycích. Objevuje se zde al-Chvárezmí a proti Omaru Hayyámovi, běžně užívanému v německé historicko-matematické literatuře, se objeví přepis Omar Alchaijami, což český překlad přejímá. A není to jenom u Omara Chajjáma:

  Arabische Mathematiker Omar Alchaijami findet die Binomialreihe für ganze positive Exponenten d.h. er entwickelt eine Reihenformel für Exponentialausdrücke (a+b)ⁿ

  Arabský matematik Omar Alchaijami definoval binominální řadu pozitivních exponentů, tj. vzorec pro exponenciální výraz (a+b)ⁿ

• Na str. 60 se sice překladatel věrně drží německého textu, když se věnuje Eukleidovi, ale dozvíme se, že Eukleides v “epochální učebnici o třinácti svazcích Elemente shrnul poznatky dřívějších řeckých matematiků. V prvních šesti svazcích položil základy pro celou geometrii (platily ještě ve dvacátém století).“ Proč německý tvar Elemente? A o poslední větě lze jen říci, že ani autor, ani překladatel podstatě Základů nerozuměli. Německý autor i v dalším zapomíná, co řekl, už na str. 48 (kde přiznal Pythagorovi, že „stanovil první věty matematické teorie čísel“) a připisuje Eukleidovi „první poučky teorie čísel“. Že si toho nevšimne ani redaktor? A takto je zde (str. 29) traktována 24. úloha z Rhindova papyru, která ve všech edicích historicko-matematických děl zní prostě: Majetek a jeho sedmina dává dohromady 19. Jaký je majetek?

  Ein haufen (als eine Anzahl von Gegenständen) zusammen mit einem Siebtel seiner selbst ergibt 19; wie gross ist der ursprüngliche Haufen? Diese Aufgabe entspricht der Gleichung mit einer Unbekannten: x + x/7 = 19. Ahmose löst das Problem wie in Aufgabe 1 durch Erläuterung des Rechenweges. Für die Bruchrechnen schließlich gibt der Autor Tabellen an.

  Hromada (počet určitých předmětů) spolu s jednou sedminou její vlastní dosud neznámé velikosti činí dohromady 19. Jak velká je původní hromada? (Tato úloha je příkladem řešení rovnic o jedné neznámé.) Ahmóse navrhuje zápis x+x/7=19. Dále následuje výklad řešení a postup výpočtu. Pro počty se zlomky sestavil Ahmóse pro žáky zlomkové tabulky.

  Přitom postup v Rhindově papyru je daleko od našich postupů. Od „celku“ převádí egyptský počtář vše na počítání s “menším celkem“ – sedminou. Těch je osm. Pak se ptá, kolik z 19 připadne na jednu sedminu. Tedy musí dělit 19 na 8 dílů. Jak bylo tehdy zvykem, převede toto dělení na násobení: Kolikrát 8 je 19? A to už umí převést na zdvojnásobování a půlení:

  
  

  1 (krát osm je) 8 | 1/4 (krát osm je) 2^x

  2 (krát osm je) 16^x | 1/8 (krát osm je) 1^x

  1/2 (krát osm je) 4

  
  

  protože 16 + 2 + 1 = 19, je podíl (čili hodnota jedné sedminy majetku) 2 + 1/4 + 1/8.

  Pak může jednoduše od celku sedminu odečíst, tj: 19 - (2 + 1/4 + 1/8), což je 16 + 1/2 + 1/8, nebo onu hodnotu jedné sedminy vynásobit sedmi (srov. např. Gericke 1990, str. 52). Ale tuto podstatu rozhodně český překladatel nezná a je otázka, do jaké míry ji zná německý autor, i když je ve svých formulacích opatrnější. Na tomto konkrétním příkladu vidíme rovněž libovůli českého překladatele při zacházení s původním textem, což vede k hezkým významovým zlotřilostem. Rovněž vlastní jméno bývá v češtině přepisováno Ahmes nebo moderněji pod vlivem rozvoje bádání v starověké matematice také A’moše. Zde je převzat německý přepis Ahmóse bezezbytku.

• „Exhaustionsmethode“ je v češtině ustálena jako „exhaustivní metoda“, zde se však používá exhaustní (str. 47).
• Rozdíl termínu „konečné“ body a “koncové“ body je snad nad překladatelovo chápání (str. 51). A tamtéž o Thaletovi tvrdí, že: se seznámil s plošnou geometrií, kterou matematicky abstrahoval a dále rozvinul do čisté lineární geometrie (což ovšem je už i v němčině pěkně popletené): lernte er die Geometrie der Fläche kennen, die er mathematisch abstrahierte und zu einer reinen Geometrie der Linien weiterentwickelte.

  Alespoň jednu perličku astronomického zrna:

• Eudoxos erkennt den Stillstand der Sonne im Planetensystem und fertigt die ersten Sterngloben an.

  Eudoxos poznal stálost Slunce mezi planetami a sestrojil hvězdné globy.

  Každý pozná, že stálost není Stillstand, a kdo ví oč jde, tak malé planetárium, v němž se modelovaly pohyby planet – armilární sféra – rozhodně není hvězdným globem, na kterém jsou zaznačeny polohy stálic.

Že se u Apollonia uvádí hodnota π (psaného někdy řecky, někdy jako pí) 3,14169, už ani neudivuje, i když badatelé o antické matematice uvádějí, že Apollonios znal tuto hodnotu s přesností na čtyři desetinná místa (tedy opravdu přesněji než Archimedes), ale vlastní spisek se nedochoval ani v originále, ani v přepisech či překladech.

V tomto výčtu bychom mohli pokračovat. Nepřesností v matematických faktech, která v knize tvoří jen nepatrnou část, je však až příliš, a to jsme vybírali jen ukázkově. Ale podobné zmatky se najdou – jak se ukazuje – i v dalších oborech, které jsou součástí knihy. Práce však je psána pro laiky, v neposlední řadě pro studenty nebo učitele. Pak ovšem nezbývá než varovně zvednout ukazovák. Nevěřte všemu, co se tam dočtete. Zajímá-li vás něco z toho, co jste v Kronice techniky nalezli, tak se snažte si to ověřit v seriózní vědecké literatuře. Bohužel té není v češtině příliš mnoho a budete muset hledat v cizojazyčných pramenech.