Hloubka a povrch

Od samého počátku lidství mají lidé sklon se dělit na tábory... Je mezi nimi většina těch, jejichž zvykem je spíše nepřijímat a zbrkle odmítat, než naslouchat... Mám nejednu vlastní zkušenost, že člověk, který pronikl do opravdové hloubky třeba skrz tak úzce vymezený směr, jakým je ornitologie, nebo člověk, jemuž se pramenem poznání stala teoretická fyzika, či buddhistický duchovní, mohou zasednout společně a s otevřeností a s uměním chápat, pojímat jedno a totéž v jiných odstínech, avšak v pojetí společné podstaty. ... Vědecká cesta, je-li hluboká, je cestou ke skutečnosti. Transcendentní spirituální cesta je stejnocenná cesta ke skutečnosti... Nevylučujeme ze světa poznání jednoho před druhým, hovoří to o naší nezralosti a nepřipravenosti ho naplňovat. Vylučme z něj povrchní, zkratkové a demagogické postoje. Ty jsou skutečným nebezpečím lidského poznání, do kterého čím více člověk proniká, tím větší jednotu všeho chápe...

Jsme jako šelmy, vědci i duchovní, koušeme se v „oboru“ a na svých cestách vedle sebe už raději ani nekomunikujeme. Nekřičme a neobviňujme tolik...

(redakčně kráceno)